A už je to tu znovu. Něco skončilo, něco nového začíná. Jako pokaždé, když je něco v polovině. Škola není závod, tudíž se podle pololetí nikdy nedá odhadnout, co bude na konci, a navíc ani konec školního roku, či konec školy není konec vzdělávání. Těchto pár vět nám všem mělo naznačit, že dát pololetí, nebo jeho hodnocení na první místo v měřítku hodnot, není z hlediska života tak dominantní.
Odnášíte si na papíru hodnocení naší společné práce. Převzali jste ho z rukou učitele, dali do tašky a opustili dveře školy.
Ještě před odchodem jste se naposledy podívali z okna na strom, na kterém si spokojeně pospával promrzlý ptáček a pak vyrazili. Minuli jste zámeckou zeď, a jakmile odbočili za roh, okamžitě vás přepadla nejistota, zda hodnocení je správné, zda se zlepšíte, či co s volným časem. Vyndali jste si z uší sluchátka a pokračovali směrem od školy.
Ano, asi tak to je každý rok. Možná je ale důležité poděkovat nejen vám a učitelům a rodičům, že jsme to pololetí spolu zvládli, ne možná na výbornou, ale bez větších konfliktů a s nadějí, že spolu dokážem jít dál.
Rodiče, nějak se zamyslete na starým vtipem: Ruda ukazuje otci vysvědčení. „Teda, něco tak strašného jsem ještě neviděl…“ „Já taky ne, včera jsem to našel ve tvých věcech.”
A možná pochopíte, že důležitější je být chvilku spolu a popovídat si o životě. Možná i toto je účel pololetních prázdnin. Tak si je všichni užijte, a pokud možno ve zdraví.
Rudolf Sochor
