Výuka myslivosti v současnosti na Střední lesnické a Střední odborné škole ve Šluknově

Současná koncepce moderní výuky předmětu myslivost na středních lesnických a středních zemědělských školách a učilištích vychází z  Rámcově vzdělávacích plánů (RVP) vydaných Ministerstvem školství a tělovýchovy. Rámcové vzdělávací plány jsou jednotlivými lesnickými školami rozpracované do Školních vzdělávacích plánů. Předmět myslivost tak může být zařazen do výuky v různých ročnících, obvykle se učí v hodinových dotacích 66 až 99 hodin.

Podle znění Školních vzdělávacích plánů obsahuje předmět myslivost  tematické celky Myslivost jako společenský jev, ve kterém se žák seznamuje s významem myslivosti, s pojetím myslivosti v různých zemích a kulturách, základními pojmy vycházejícími ze znění zákona o myslivosti, historií myslivosti, mysliveckými zvyky a tradicemi.

V  tematickém celku lovecké střelectví se žáci věnují rozdělení zbraní, složení jednotlivých částí loveckých palných zbraní a střeliva, učí se bezpečnému zacházení s loveckou palnou zbraní při střelbě na střelnici i při praktické lovecké střelbě, žáci se naučí ošetřovat lovecké palné zbraně a střeleckou výzbroj, jsou seznámeni s povinnostmi při ukládání, nošení a používání palné zbraně vyplývající držiteli zbraně ze zákona.

V tematickém celku myslivecká kynologie se žáci učí poznat a popsat plemena loveckých psů, jsou seznámeni s výcvikem psa v poslušnosti a v honitbě, věnují se problematice svodů, výstav a pracovních zkoušek psů, učí se znát choroby psa a zásady veterinární péče o loveckého psa.

V tematickém celku péči o zvěř a lov zvěře jsou seznámeni s bionomií významných druhů zvěře, dále s pojmem honitba a kvalita a úživnost honitby, učí se zásady přikrmování a ochrany zvěře v době nouze, jsou seznámeni s nemocemi zvěře a s veterinární péčí o zvěř. Žáci se učí znát chovatelská hlediska při průběrném odstřelu zvěře, učí se znát intenzivní chovy zvěře a zásady veterinární problematiky zvěře.

V tematickém celku lov zvěře se žáci učí zjišťovat přítomnost zvěře podle stop, určovat druh, věk, pohlaví, zdravotní stav a chovatelskou hodnotu pozorované zvěře, jsou seznámeni se způsoby osamělých i společných lovů zvěře odstřelem. Žáci se učí orientovat ve specifických způsobech lovu a odchytu zvěře, dále jsou seznámeni se značením postřelené zvěře, dohledávkou a dosledem, učí se správně vyvrhovat zvěř, ošetřovat zvěřinu a nakládat s ní v souladu s veterinárními předpisy. Žáci by měli umět sami vypreparovat trofej.

Nedílnou součástí teoretické výuky jsou předmětová cvičení. Žáci se seznámí s přípravou a organizací honu nebo naháňky, sami na sobě si zkusí práci honců, někteří později i střelců. Mohou si vyzkoušet práci závodčích, zúčastní se stavby výlože, výřadu, mohou se podílet na vývrhu a rušení zvěře nebo zvěřiny. Při povinných kulových a brokových střelbách musí žáci prokázat praktické dovednosti při bezpečném zacházení se zbraní, sborce a rozborce zbraně, popisu hlavních částí zbraně a loveckého střeliva. Nakonec si žáci mohou vyzkoušet svoje střelecké umění při střelbě z malorážky i kulovnice na mezinárodní nebo redukovaný terč zvěře a při střelbě na asfaltové holuby na baterii nebo loveckém kole. Teoretická a praktická střelecká příprava může vyvrcholit úspěšným složením zkoušek z odborné způsobilosti pro držení zbrojního průkazu, které některé lesnické školy organizují ve spolupráci s PČR.

Příprava chovatelských přehlídek trofejí je vítanou příležitostí pro žáky většiny lesnických škol, vyzkoušet si v praxi odhad věku, chovné hodnoty i bodování vystavovaných trofejí, sledovat práci hodnotitelských komisí, nainstalovat trofeje a připravit důstojné lovecké prostředí a atmosféru.

Uctívání tradice sv. Huberta formou se na většině lesnických škol provádí organizováním tradiční Hubertské jízdy. Díky dlouhodobé spolupráci lesnických škol s vedoucími trubačské školy  Mgr. Dudou a JUDr. Vackem žáci sami interpretují hranou i zpívanou část Hubertská mše.

Vzdělávací proces doplňují volnočasové aktivity žáků. V jejich rámci si mohou žáci prohlubovat znalosti navštěvováním zájmových kroužků myslivosti, sokolnictví, troubení na lesnici nebo borlici, střelectví a vábení. Žáci lesnických škol se stali několikanásobnými mistry Evropy ve vábení jelenů.

Praktická výuka myslivosti probíhá formou praxí ve školních honitbách a polesích. Žáci se učí pečovat o zvěř ve školních honitbách, stavět a opravovat myslivecká zařízení, sbírat a uskladňovat plody pro zimní přikrmování zvěře. Žáci se učí znát, aplikovat nebo vyrábět prostředky pro ochranu lesa proti škodám způsobeným zvěří. Žáci by si měli osvojit zásady vedení společných lovů.

Již od věku 16 let let mohou podle současné právní úpravy žáci středních škol získat lovecký lístek a zbrojní průkaz pro lovecké zbraně, kdy pak mohou v rámci výuky vykonávat shora uvedenou činnost. Po úspěšném ukončení studia na střední škole, může absolventu takovéto školy být vydán lovecký lístek pro české občany a to jak na dobu určitou tak na dobu neurčitou. Zároveň úspěšným absolutoriem střední školy zakončeného maturitní zkouškou žák získává kvalifikaci pro výkon funkce mysliveckého hospodáře, či lektora nebo zkušebního komisaře pro kurzy uchazečů o lovecký lístek nebo kurzy pro myslivecké hospodáře.

Po získání loveckého lístku a zbrojního průkazu mají žáci možnost provozovat výkon práva myslivosti ve školních honitbách. Například ve školní honitbě Knížecí Střední lesnické školy a Střední odborné školy ve Šluknově musí žáci před vydáním povolenky splnit sběr plodů pro zimní přikrmování zvěře odpracovat deset hodin v rámci zájmové činnosti při údržbě nebo budování nových mysliveckých zařízení, mysliveckých políček, ochraně dřevin, údržbě loveckých chodníků.

Historie:

Praktická lesnická výuka žáků v terénu má dlouholetou a bohatou tradici, která školu provází od jejího přemístění do Šluknova v roce 1954 až do dnešní doby.  Dne 1. 1. 1960 vzniklo školní polesí z rozhodnutí MŠ a MZVH ČR k 1. 1. 1960.

V roce 1959 Karla Lankaše požádal tehdejší ředitel školy Václav Sadílek o vypracování návrhu na zřízení školního účelového objektu, který by měl charakter malého lesního závodu s velikostí polesí. Jako bývalý zaměstnanec LZ Rumburk znal velmi dobře jednotlivá polesí i jejich skladbu porostů, provozní budovy a další zařízení potřebné k účelové činnosti budoucího školního polesí. Vedení LZ Rumburk při jednání trvalo na tom, že nesmí být narušeno organizační členění závodu a vyloučilo možnost převzetí tehdejších celých polesí Šluknov nebo Harty (později Karlovo údolí). Navrhl tedy oddělit od polesí Vlčí Hora lesnický úsek Vlčí Hora Vršek později přejmenovaný na Zelený kříž a obdobně oddělit od polesí Harta část označenou Karlovo údolí 11 (později Křečany -Vrbovna). Tím vzniklo polesí, které mělo celkovou výměru 1092 ha, z toho byla porostní plocha 1072 ha, ostatní půda a bezlesí 20 ha Silnice Šluknov – Kunratice – Brtníky umožnila rozdělení na 2 přibližně stejné lesnické úseky, později byly vytvořeny tři úseky (Zelený kříž, Hrazený – Číhaná, Křečany – Vrbovna).

V období od 1. 9. 1959 do 31. 12. 1959 proběhla řada jednání, kdy školu zastupoval ředitel Václav Sadílek a LZ Rumburk ředitel Miroslav Zaoral. Vedení budoucího polesí ŠP zastupoval Karel Lankaš a za předávající LZ Ing. Miroslav Horák tehdejší hlavní inženýr a zástupce ředitele. Při jednáních, která byla mnohdy velmi složitá i bouřlivá, byly sděleny úkoly vyplývající z LHP, z nichž nejméně příjemný pro budoucí školní polesí byl vysoký úkol v zalesnění holin a nelesních půd, který činil více jak 60 ha. Ke splnění nebyly předány potřebné sazenice, a proto na podzim roku 1959 Karel Lankaš objížděl školní polesí tehdejších SLTŠ Písek, Hranice, Trutnov a dopisoval si se slovenskými SLTŠ Prešov, Liptovský Hrádek, Baňská Štiavnica. Každé z uvedených polesí jak českých tak i slovenských nám v něčem pomohlo. Nejvýznamnější pomoc přišla ze ŠP SLTŠ Trutnov dodávkou největšího množství výsadby schopných sazenic, především JD a SM, obdobná pomoc v menším přišla z Písku a Hranic. Slovenská ŠP poskytla bukvice, jedlové semeno a další. Velmi výrazně pomohly i školkařský závod Říčany. Školnímu polesí byl předán pouze jeden prostředek a tím byl volský potah, který pak byl zajímavou „atrakcí.“ především pro žáky.

V posledních měsících roku 1959 došlo k jednání o uvolnění provozních pracovníků lesníků Roberta Petrouška a Nikolaje Chomenka. Na funkci vedoucího ŠP byl přijat Ing. Zdislav Marek. Účetní práce prováděla účetní školy Barbora Košfálová a v dalších létech Jaroslava Mlejnková. Postupně byli dále přijímáni na funkce lesníků a techniků absolventi školy Pavel Hřídel, Josef Linka, Rudolf Sedlák, Petr Štěpánek a Jaroslav Patrovský ml. Lesní hospodářství od roku 1965 bylo prováděno podle vlastního lesního hospodářského plánu a ŠP tvořilo samostatný lesní hospodářský celek označovaný jako „LHC Šluknov škola“. Školní polesí bylo zrušeno k 31. 12. 1976.

Historie výkonu práva myslivosti ve školní honitbě Knížecí

Uznáním školního polesí ke dni 1. 1. 1960 se otevřela cesta k uznání školní honitby, které bylo potvrzeno rozhodnutím ONV v Děčíně ke dni 22. 1. 1963. Výměra tehdejší honitby činila 1668 ha (1078 ha půdy bylo v držení školy). 590 ha zemědělské půdy bylo v držení Státního statku Šluknov. V nově vzniklé honitbě bylo nanormovaných 60 kusů srnčí zvěře, 11 kusů daňčí zvěře, 7 kusů jelení zvěře a 75 kusů zvěře zaječí. Tehdejší nájem byl stanovený na 1996,50,-Kč. Lov činil 8 – 15 kusů srnčí zvěře, 2 – 6 kusů jelení zvěře a 13 až 32 kusů zaječí zvěře. Černá a daňčí zvěř se lovila minimálně. Z predátorů se lovilo 4 – 18 lišek, 17 sojek, 3 pytlačící psi a 8 toulavých koček. Příležitostně také jezevec, kuny, tchoř, lasice a tehdy povolené káně, jestřáb, krahujec. V prvních letech se vybudovaly 9 a 3 malé krmelce, 1 oboroh, 19 posedů a kazatelen, výrovka založili se lovecké chodníky.

V roce 1973 došlo při novém uznávání honiteb k úpravě celkové výměry honitby, která se zvedla na 1703 ha.(1052 ha lesní půdy, 350 ha orné půdy, 181 ha luk, 85 ha pastvin, 1 ha vodních ploch a 35 ha ostatních ploch. Normována byla zvěř srnčí v počtu 65 ks, jelení 12 ks, daňčí 11 ks, zaječí 105 ks a bažantí 98 ks. Myslivecká zařízení postavená ve vlastní režii zaměstnanci a studenty školy představovala 3 jelení, 3 daňčí, 10 srnčích, 13 zaječích krmelců a 5 bažantích zásypů a blíže neurčený počet posedů a kazatelen. Nájem placený státu činil 2499,40 Kčs. Lov činil ročně 5 až 10 ks jelení, 2 až 4 ks daňčí, 40 ks srnčí, 15 až 20 ks černé, 50 až 100 ks zaječí a 10 až 20 ks bažantí zvěře. Dále se v honitbě lovily kachny, hřivnáči, sluky a samozřejmě lišky, kuny a jiní predátoři.

Trofejově nejvýznamnější byla jelení zvěř, která se díky důsledné chovatelské práci vyšplhala k hodnotám bronzové medaile. Srnčí trofeje dosahovaly 90 – 100 bodů CIC, daňčí trofeje vzhledem k nízké kvalitě celé populace činily pouze 130 – 145 bodů CIC. Černá zvěř se začala intenzivněji vyskytovat a tedy i lovit až ke konci 60. let. Velmi dobré byly stavy drobné zvěře, při školních honech 20 až 30 ulovených zajíců představoval běžný průměr. V letech 1970 – 1975 se přistoupilo také k zazvěřování bažantí zvěří v počtu cca 100 ks ročně. Zvěř byla aklimatizována a později vypuštěna v arboretu školy v Kunraticích a odtud se přirozeně migrací rozšířila do celé honitby včetně sousedních revírů. Tento slibný vývoj myslivecké činnosti byl přerušen zrušením všech lesnických odborných škol v republice a následným zrušením školního polesí a tím i školní honitby.

V roce 1993 bývalou školní honitbu rozdělil její vlastník LČR na dvě honitby – Vrbovnu a Knížecí. K honitbě Knížecí bylo v r. 1993 přičleněno oddělení 141 nad osadou Kopec. Vrbovna je od r. 1993 až do současnosti pronajata lesní akciové společnosti UNILES Rumburk. Honitbu Knížecí provozovaly LČR jako režijní do r. 1998, kdy bylo vyhlášeno výběrové řízení na pronájem. SLŠ Šluknov se zúčastnila výběrového řízení a zvítězila v něm. Zaměstnanci LS Rumburk a OI Děčín akceptovali potřeby školy a její záměr vytvořit vzorový myslivecký objekt a školu podpořili. Překvapením však bylo rozhodnutí generálního ředitele LČR v neprospěch školy a honitba tak byla pronajata fyzické osobě na zbytek nájemního období, do  31. 3. 2003.

SLŠ Šluknov tak musela řešit zajištění mysliveckých praxí cestou smlouvy u cizích organizací.

Údaje o honitbě

Držitel honitby:

Lesy České republiky, s.p. Hradec Králové, Přemyslova 1106, Hradec Králové 501 68

Lesy České republiky s.p. Lesní správa Rumburk, Sukova 785/22 A, 408 01 Rumburk

 

Uživatel honitby:

Střední lesnická škola a Střední odborná škola Šluknov, T. G. Masaryka 580, 407 77 Šluknov, tel.: 412 314 027, tel. myslivecký hospodář: 775 766 496 Lukáš Janata

 

Výměra honitby:

Celková výměra honitby: 1001,0599 ha, z toho lesní půda 666,7299 ha, orná půda 20,6397 ha, louka 266,6198 ha, vodní plocha 2,2049, ostatní pozemky 44,8656 ha. Převážná část výměry lesní půdy náleží z lesnického a vlastnického hlediska pod LČR, s.p. LS Rumburk, zbývající část lesní půdy patří městu Šluknov a fyzickým osobám. Zemědělská půda fyzickým osobám a PF ČR.

 

Normované a minimální stavy zvěře:

NS  daňčí zvěř, III. j. tř., 13 ks/700 ha, samci 5 (2+1+2), samice 5, mláďata 3, KOP 0,8, poměr pohlaví 1:1

Upravený stav (podle §36 odst. 2 zákona o myslivosti), 15 ks/700, samci 4 (3+1+0), samice 6, mláďata 5, KOP 0,8, poměr pohlaví 1:1,5

NS  srnčí zvěř, III. j. tř., 32 ks/1000 ha, samci 12 (5+3+4), samice 12, mláďata 8, KOP 0,8, poměr pohlaví 1:1

Upravený stav (podle §36 odst. 2 zákona o myslivosti), 43 ks/1000, samci 17 (8+5+4), samice 17, mláďata 9, KOP 1,2, poměr pohlaví 1:1

Minimální stav  zaječí zvěř, 30 ks/600 ha, KOP 0,2

 

Uznání honitby:

Rozhodnutí o uznání honitby vydáno 5. 12. 2002, nabylo právní moci dne 13. 12. 2002.

Honitba zmenšila výměru o cca 200 ha, původní rozhodnutí vydáno 10. 3. 1993, nabylo právní moci dne 28. 3. 1993.

 

Charakteristika přírodních poměrů honitby:

Nadmořská výška honitby je v rozpětí 358 – 608 m, s nejvyššími vrcholy Šluknovské pahorkatiny Hrazeným 608 m a Plešným 593 m. Tím je ovlivněno i klima s průměrnou roční teplotou 7,1 ° C, průměrným ročním úhrnem srážek 850 mm a převládajícími větry SZ a Z. Průměrná délka vegetační doby činí 130 dní, sněhová pokrývka trvá  60 – 80 dní s výškou většinou do 50 cm. Geologické podloží tvoří lužická žula, v nižších polohách překrytá sedimenty a na několika místech proražená živcovými čediči (vrcholy). Půdy jsou chudé až středně bohaté hnědozemě, místy oglejené, zamokřené nebo rašelinné. Převládajícími vegetační stupni jsou 4. bukový, 5. jedlobukový a 6. smrkobukový.