Občas se nám stávají věci, které vůbec neočekáváme a musíme se s nimi smířit, i když je to velmi
těžké. Tato věta asi nejvíce charakterizuje minulý kalendářní rok. Slova, jako klid a mír, jsme brali
s naprostou samozřejmostí a lehkomyslností a najednou jsou možná tím největším přáním, které,
myslíme-li to vážně, můžeme popřát přátelům rodiny a všem v našem okolí.
Mnozí si myslí, že za mého dětství byla duha ještě černobílá, ale nikoli. Svět a příroda vždy
měly svá pravidla a my jsme se je bohužel nesnažili pochopit, ale naopak jsme chtěli přírodu řídit a ohýbat
a ona se samozřejmě bránila.
Většina z nás se vymlouvá na nedostatek času, ale každý z vás má po ruce tu malou černou krabičku –
říká se jí telefon. A řeknu vám tajemství – samy od sebe se k datům nepřipojí, samy nenapíší SMS a
samy ani nikomu nezavolají. Jsme to my, kdo je ovládá a ony ovládají náš čas.
Doba pokročila a pokrok se nedá zastavit, a možná proto si vážím vás žáků naší školy za vše, co děláte
navíc. Jste důkazem toho, že nikdo, ani já, nemůže použít větu, že za našeho mládí to bylo lepší.
Dokážete se zapojit do soutěží, ve svém volném čase děláte sbírky pro potřebné, z plechových
nástrojů vyloudíte tóny, které rozechvějí duše každého posluchače. Pomůžete zasadit či pokácet
stromy a zpracovat dřevo těm, kteří by to sami nezvládli. Sportujete, hrajete divadlo, věnujete se
myslivosti, točíte videa, fotografujete, učíte se i to, co byste nemuseli. A mohl bych psát dál a dál.
Podobné to je i pro učitele. Neznám školu, kde by učitel nešel po práci domů, ale naopak šel si
zasportovat, na procházku, zatančit či pohovořit si s žáky a nelitoval toho času. A nejsou to jen
učitelé, též i ostatní zaměstnanci, vychovatelé, úklid, kuchyně, údržba.
Třetí dík patří i rodičům. Zatím jsme se vždy dohodli a máme stejný cíl. Potkáváme se na začátku
školního roku v arboretu, na Hubertské jízdě, besídkách, plesech a jiných místech.
Možná se ptáte, proč to vůbec píšu, a proč ten soucitný úvod. Asi proto, že vám chci poděkovat.
S vámi je svět ještě v pohodě a relativním pořádku. Ani netušíte, jak moc bych si přál, aby to takto
bylo všude.
A vlastně to je cíl těchto mých vět, popřát Vám do nového roku. Vrátím se zpět k té duze: někdy stačí
jeden paprsek slunce, aby zářila na obloze duha. Chci vám popřát mnoho těchto sluncí a paprsků
v každém okamžiku následujícího nového roku, aby vám vykouzlily nejen duhu na obloze, ale i ve
vašich srdcích. Jsme prý modrá planeta, tak tedy přeji oceán štěstí, moře lásky, jezero porozumění,
řeku vášně, potůček nedorozumění a malou kapku slz.
Po každém konci následuje nový začátek. To platí i pro následující rok 2023. Nebojte se
tedy žádných konců. Hodně světla do nového roku, protože pak všechny stíny budeme mít za zády.
Jsem rád, že můžu být jeden z vás.
Mgr. et. Bc. Rudolf Sochor, ředitel školy
