(rozhovor vedl a zpracoval David Hlinka)
DH: Tak Zuzko, jakožto tvůj bývalý třídní samozřejmě vím, že jsi u nás absolvovala obor Ochrana přírody a prostředí, ale rok už po mě chtít nikdo nemůže (jsem muž), tak prosím tě, kdy to bylo?
ZH: Ehe… 2005 – 2009 (asi). 🙂
DH: Dobrý, jsi na tom asi jako já. 🙂 Proč jsi volila tento obor?
ZH: Lákala mě představa naučit se něco o tom, co se dá reálně dělat pro ochranu přírody, aniž by člověk působil jako fanatický ekoterorista.
DH: A splnila se ti tvá představa?
ZH: Do určité míry ano.
DH: Na co ráda vzpomínáš ze středoškolských let?
ZH: Na tu pohodu. Asi to zní divně, ale teď zpětně dokážu docenit, že jsme byli vlastně fajn kolektiv a že i učitelé byli do značné míry naši kamarádi, což hodně ovlivňovalo chuť do jakékoliv práce a do učení.
DH: Kdybys velmi stručně, možná jen pár slovy, mohla vystihnout, co sis z naší školy odnesla pro život důležitého, co by to bylo?
ZH: Naučila jsem se, že se občas můžu spolehnout i na někoho jiného než na sebe, a že s humorem jde všechno líp. 🙂
DH: Měla jsi už v době studií představu o tom, co bys chtěla dělat v profesním životě?
ZH: Měla, ale byla jsem trochu na rozcestí, pokud to tak můžu říct. Takže nakonec zvítězily podmínky přijímacích zkoušek na VŠ. Tudíž jsem nakonec od oboru zběhla.
DH: Takže, kam vedly tvé kroky z naší školy?
ZH: Na Karlovu univerzitu, obor Informační studia a knihovnictví (hodně mimo, já vím).
DH: Nestýskalo se ti tam trošku po přírodě?
ZH: Stýskalo. Hlavně ze začátku to byl velký nezvyk.
DH: Školu jsi úspěšně dokončila, kde se realizuješ v současné době?
ZH: Momentálně jsem na mateřské dovolené, ale předtím jsem byla vedoucí oddělení digitalizace Městské knihovny v Praze. Ve zkratce: převáděli jsme do digitální podoby historické tisky a vytvářeli e-knihy z klasické literatury (v posledních měsících už i ze současné), které jsou k dispozici všem zdarma.
DH: Velmi zajímavá a neobvyklá práce, ale pro lidi, kteří tě znají, to zas tak překvapivé není…
ZH: Myslím, že ne. 🙂 Knihy byly mojí vášní už odmalička, takže všichni asi tak nějak tušili, že pokud neskončím někde v lese, skončím u knih.
DH: Musím se zmínit také o tvé spisovatelské dráze. Máš za sebou, pokud se nepletu, již dvě vydané knihy…
ZH: Je to tak – zatím jsou dvě. Letos se chystá další, úvodní díl nové série. Nebýt současné situace, už byla kniha venku, takhle se snad své premiéry dočká v létě.
DH: Můžeš nás krátce s knihami seznámit?
ZH: Píšu fantasy z fiktivních světů (které si sama vymýšlím), takže se moje knihy v přiměřené míře hemží kouzly a nadpřirozenými potvorami. Jedná se spíše o dobrodružné čtivo, do něhož čas od času přimíchám špetku nějakého jiného žánru (detektivka, romantika, thriller).
DH: A ještě bych poprosil o názvy knih.
ZH: Dvousvazková série Noční labuť, která obsahuje knihy „Noční labuť“ a „Perutě noci“. A teď se chystá trilogie Krysy apokalypsy, s prvním dílem „Před bouří“.
DH: Děkuji. Co ti spisovatelská práce osobně dává?
ZH: Je to děsné klišé, ale je to prostě tak nějak celkově naplňující. I když jsou občas kolem vydání nervy, je to pro mě neskutečný relax a udržuje mě to v dobré náladě. A je to taky intelektuálně stimulující, což se teď vážně hodí.
DH: Jak to myslíš, že se to teď hodí?
ZH: Jsem doma s dcerkou a občas mě ten kolotoč zmáhá, takže je pak fajn sednout si a zapnout jiné části šedé kůry mozkové.
DH: Rozumím. Co tě čeká v nejbližší době?
ZH: V literárním světě teď čekám na poznámky redaktora k rukopisu druhého dílu, abych ho pak mohla na jejich základě upravit, pokud to bude třeba. Mezitím píšu třetí díl. V osobním životě mám před sebou ještě trochu té mateřské dovolené a pak se uvidí. Neplánuju zatím žádné velké změny.
DH: Zuzko, děkuji ti moc, že jsi našla chvilku času. Moc rád jsem s tebou popovídal. Doufám, že se brzy uvidíme a přeji ti hodně štěstí a úspěchu ve všem, do čeho se pustíš.
ZH: Děkuji. Jsem ráda, že sis na mě vzpomněl. Snad se vážně brzy uvidíme.