(rozhovor vedl a zpracoval David Hlinka)
DAVID: Ahoj Pavle, připomeň, kdy si působil na naší škole?
PAVEL: Ahoj Davide, na škole jsem byl v letech 2006 – 2010.
DAVID: Studoval si obor lesnictví. Proč sis vybral zrovna toto odvětví?
PAVEL: V lese jsem se pohyboval od malička a po základní škole jsem šel na učební obor Mechanizátor lesní výroby na flájské škole. Tam mne zaujalo lesní hospodářství. A navíc jsem si chtěl prodloužit mládí, proto jsem šel znovu na střední školu.
DAVID: Byl si tedy starší oproti svým „spolubojovníkům“, byla to pro tebe výhoda?
PAVEL: No, tak jsou určité výhody, když je ti osmnáct a ostatním ještě ne, ale to bych nerad rozváděl. ? Jinak jsem ale možná měl už trochu lepší představu, co bych chtěl dělat a co ta práce všechno obnáší.
DAVID: A jakou jsi tedy měl představu o svém budoucím povolání?
PAVEL: Tak ideálně dřevorubec kácející někde v kanadských horách, 100 mil od nejbližší osady. Večer si zalézt do srubu, který jsem si vlastnoručně postavil, a uvařit si guláš z medvěda. ?
DAVID: Pěkná představa. Na co nejraději z dob studií na naší škole vzpomínáš?
PAVEL: Na večerní doučování Na špici ?, ne ale vážně, na školu a učitele rád vzpomínám a Šluknov beru jako svůj druhý domov, byly to hezké roky.
DAVID: Na škole si byl hodně aktivní v sokolnictví. S tím si začal až u nás nebo sis tento styl života k nám již přinesl?
PAVEL: K sokolnictví jsem se dostal až na škole a vlastně to určilo celý můj budoucí život.
DAVID: Tak to musíme rozebrat. Přihlásil si se do sokolnického kroužku, tato cesta tě strhla a už nešlo jít jinudy?
PAVEL: Přesně tak. Ve druháku jsem si pořídil prvního vlastního dravce, káně lesní, ve třeťáku raroha, ve čtvrťáku sokola a najednou jsem si všiml, že s nimi celkem často jezdím na ukázky pro veřejnost (vždycky mě někdo oslovil). Dostal jsem se do ZOO Jihlava, kde jsem trávil každý léto se sokolníky a hodně se toho naučil. No a nakonec jsem se tím začal živit sám.
DAVID: Máme takový slogan: „Škola neposkytne jen vzdělání, ale i životní styl“. U tebe se to tedy rozhodně naplnilo …
PAVEL: Les je pro mě dodnes nejoblíbenější místo, moje děti mají velký zájem o přírodu a nejlepší parfém je vůně dřeva. Myslím, že naplnilo.
DAVID: Byla vaše třída dobrá parta? Jsi s některými pořád v kontaktu?
PAVEL: Nazývali nás individualisty, ale nakonec jsme skoro všichni dodnes v kontaktu. V červenci jedeme podruhé od konce školy do Šluknova. Doufám, že se uvidíme. ?
DAVID: Máš nějaký moment z dob na naší škole, který se ti zapsal hluboko do paměti?
PAVEL: Tak z těch, co bych rád zveřejnil, rád vzpomínám na praxe – naháňky, hony, poslední leč …, žádný dramatický moment se ale (naštěstí) nekonal.
DAVID: Pojďme se tedy posunout. Kam vedla tvá cesta po maturitě?
PAVEL: Tak po maturitě jsem byl ještě jednu sezónu v Jihlavě, ale pak jsem dostal nabídku od vaší konkurenční školy (Schola humanitas). Tam jsem nastoupil jako lektor environmentální výchovy v několika vzdělávacích projektech. Vlastně díky jednomu z projektů jsem poznal svojí ženu.
DAVID: Jak dlouho si tam působil? Asi to byl skvělý rozjezd a nasbírání zkušeností pro tvou další práci …
PAVEL: Přesně tak. Byl jsem tam pět let a měl jsem možnost „okoukat“, jak fungují projekty a zkusit to pak sám na sebe. Určitě jsem tam získal spoustu pedagogických zkušeností.
DAVID: Který z projektů tě nejvíce oslovil a který tě nejvíce bavil?
PAVEL: Tree ring projekt pod záštitou NASA. Zkoumali jsme roční přírůstky borovice lesní v České republice a v Norsku. Pokud si dobře pamatuji, druhá škola v tomto projektu (jediné dvě v ČR) jste byli vy s chorvatským partnerem. Díky tomuto projektu jsem se dostal do Norska a získal cenné dendrologické zkušenosti.
DAVID: Jaký byl výsledek tohoto projektu? Byl rozdíl mezi růstem v našich podmínkách a v cizině?
PAVEL: Výsledky byly hodně ovlivněné kvalitou životního prostředí. 70. a 80. léta se na ročním přírůstku bohužel výrazně podepsala. Na druhou stranu, teď je to podstatně lepší. Cílem bylo i setkávání studentů a jejich společná práce, což se, myslím, podařilo.
DAVID: Když si skončil na tomto působišti, rozhodl si se hned postavit na vlastní nohy?
PAVEL: Tím, že jsem měl stále více svých aktivit, jsem tak nějak plynule přešel k vlastnímu podnikání.
DAVID: Tak nás pojď seznámit s tím, co je tedy v současné době náplní tvé práce.
PAVEL: V současné době pracuji pro Vězeňskou službu. ?
DAVID: No tak to jsi mi tedy trošku uhnul od toho, co jsem čekal. ? Nevadí. Co je náplní tvé práce u vězeňské služby?
PAVEL: Po zkouškách budu dělat psovoda, takže teď se vlastně opět učím.
DAVID: Dobře. Pověz mi tedy o tvém projektu, který tě asi donedávna živil.
PAVEL: Začal jsem oslovovat školy, nejprve se sokolnickými programy, a protože zájem byl velký, postupně se náš tým rozšířil a v současné době pod značkou POCHOP přírodu navštěvujeme školy a školky po celé republice. Učíme děti vážit si přírody a chápat, jaké místo v ní máme my, lidé. Teď je to s programy složitější kvůli opatřením, tak jsem využil nabídky, kterou jsem dostal díky svému druhému velkému koníčku – Aktivním zálohám AČR a nastoupil k psovodům.
DAVID: Jestli to ale dobře chápu, tak svůj projekt neukončuješ, ale čekáš na příznivější období.
PAVEL: Ano, školy už se zase ozývají, že nestíhám odpovídat, ale já jsem se rozhodl nepůsobit už jako aktivní lektor. Abych byl upřímný, po pěti letech intenzivního cestování po celé republice si rád dám pauzu.
DAVID: Chápu. Mohl bys ze své letité zkušenosti posoudit, jak jsou na tom děti se znalostmi a vztahem k přírodě?
PAVEL: To je zajímavá otázka. Asi se to dá těžko zobecnit. Spíš jsem navštívil lepší a horší školy, lepší a horší učitele, a to pak ovlivnilo i jejich žáky. Někdy jsem měl skvělé ukázky a sám jsem se divil, kolik toho děti vědí a jak je moc to zajímá, ale jindy jsem byl rád, že jsem byl pryč. ?
DAVID: Co je nejtěžší na práci lektora?
PAVEL: Teď po těch zkušenostech chápu, jak náročná byla naše třída a já student. ? Myslím si, že lektor to má jednodušší než učitel – snáz děti zaujme, nezevšední, nezkouší a neřeší kázeň. Na druhou stranu je to pořád jedno a to samé dokola, což byl pro mě důvod zkusit zase něco jiného.
DAVID: Jestli se nepletu, tak bydlíš na horách. Jak se ti tam žije?
PAVEL: Krásně. Zima začíná v září a končí v květnu, z okna koukám do lesa a je tu klid.
DAVID: Zbývá ti ještě nějaký čas na tvé koníčky, kromě sokolnictví?
PAVEL: Teď mám dvě malé děti, tak už nemám koníčky žádné. ? ?
DAVID: Takže máš o zábavu postaráno. Co plánuješ do budoucna?
PAVEL: Malá se už poohlíží po poštolce, tak snad půjde v mých šlépějích. No, a já uvidím, jak se mi povedou zkoušky a kam mě ještě život zanese.
DAVID: Díky za rozhovor, Pavle. Přeji ti, aby se ti vše dařilo ke tvé spokojenosti. Doufám, že se někdy uvidíme.
PAVEL: I já děkuji, Davide. Dění ve škole sleduji, tak myslím, že se uvidíme brzy. Ahoj a lesu zdar!
