O studiích, o hudbě a o životě ….
(rozhovor zaznamenal a zpracoval David Hlinka)
DAVID: Honzo, prozraď mi prosím na úvod, v jakých letech si u nás studoval?
HONZA: V oboru Lesní hospodář jsem maturoval v roce 1995, takže můj nástup do školy byl na podzim 1993.
DAVID: Jestli se nepletu, tak do Šluknova jsi to neměl zrovna „za roh“. Jak si se ocitl zrovna u nás?
HONZA: Měl jsem uzavřený tříletý „dřevorubecký“ obor Mechanizátor lesní výroby v Bílé (Valašsko) a dvouletá nástavba byla víceméně jediná šance, jak zůstat v lese a mít maturitu.
DAVID: Jaký byl pro tebe příchod do Šluknova?
HONZA: Dlouhá, dvanáctihodinová cesta vlakem na druhý konec republiky byla parádní. Rád cestuji. Vzpomínám si na noční příjezd do Rumburku a pak lokálka do Šluknova, plná zelených kabátů. Cesta na intr s davem kluků podél kolejí, nováčci se nemuseli na nic ptát, zelený proud si je vzal s sebou. Potom mne ve škole uchvátil, po pár dnech, jakýsi nehmatatelný pocit stavovské hrdosti. Bylo to ve zdech, v učitelích, ve starších žácích. Nepocházel jsem z lesnické, ani myslivecké rodiny, takže to pro mne bylo nové a krásné.
DAVID: Přišel si vlastně už jako dospělý muž, s jasným cílem, takže si určitě netápal a šel sis za svým. Jak se ti ve škole dařilo?
HONZA: Já se na učilišti v Bílé nemusel vůbec učit a měl jsem tam jedničky, praxe v lese byla pro mne ale těžká. Uvědomil jsem si, že dělat s pilou každý den, by byla moje smrt. Vždycky jsem se zajímal o přírodu, stromy a zvířata a Šluknov byla de facto moje záchrana.
DAVID: Vzpomeneš si ještě občas na některé výrazné tváře tehdejší školy? Dá se říci, že tě nějakým způsobem ovlivnily?
HONZA: Určitě vzpomenu a moc rád. Na biologii jsme měli Karla Lankaše staršího. Jeho hodiny měly spád, uměl podat látku s parádním nasazením a sálala z něj přirozená autorita. Navíc byl pak na mnohé „nebiologicky“ nadané jedince u maturity laskavý, což je pro mne jasný důkaz nadhledu. Jeho syn mne měl na zoologii a musím napsat, že ani na vojně jsem se nesetkal s takovým drsným zacházením od důstojníků. Dodnes mám sešit zoologie s texty neúprosně podtrhanými barevnými pastelkami a otvírám ho ve svátečních chvílích, kdy si chci připomenout, co je to miracidium … (pzn. první larvální stádium motolic v jejich složitém vývojovém cyklu).
S opravdovou láskou vzpomínám, na pana Jana Loužila, který dokázal vyprávět o broucích v rámci ochrany lesa neskutečné věci. Na matematiku nás měl jistý Petr Slanina a jeho mantisy dekadických logaritmů donutily některé mé spolužáky z učňáku zkoumat smysl života. Pak ještě tělocvik a Ruda Sochor, to byl takový šílenec, že když jsme po jeho hodině lezli do schodů do třídy, někteří chlapci si museli na každém třetím schodu sedat. Musím zmínit ještě paní Dagmar Jirušovou a její hodiny českého jazyka a literatury, kdy opět, někteří mí přátelé zjistili, že existují knihy a slovo „tož“ nepatří ke spisovnému vyjadřování u tabule.
No a nesmím zapomenout na bratrský tandem Petroušků. Ti vlastně, především Jirka, můžou trochu i za to, že jsem už 25 let se svou ženou Stanislavou.
DAVID: Honzo, vím, že si před časem byl ve Šluknově, mohl si posoudit změny, kterými škola prošla. Jak to vidíš ze svého pohledu?
HONZA: Změny začaly vlastně trochu už za mne, tehdy škola otevřela čtyřletý ekologický obor. Vznikaly tam zajímavé třecí plochy mezi některými ekology a některými myslivci. Nedávno mne překvapila fúze s bezpečnostními složkami, či jak to správně nazvat. Ale když sleduji facebook, zdá se mi, že to k sobě jaksi mentálně paradoxně pasuje víc, než lesnictví a ekologie tehdy. Což je asi škoda. Taky mne překvapila skvělá rekonstrukce školy. My na půdu nikdy nesměli.
DAVID: Pojďme se posunout, Honzo. Úspěšně si odmaturoval. Pokud vím, nevydal si se do lesa, ale byl jsi dlouhá léta u soukromé firmy, která se zabývá dřevovýrobou. Mám správné informace?
HONZA: Ano, po škole před vojnou jsem krátce dělal adjunkta u místní akciovky a poté, když pominu krátkou působnost v jiné obchodní dřevařské firmě, nastoupil jsem do Kotrla a.s., kde jsem byl od roku 1998 až do loňska. Firma se zabývá obchodem, tehdy i pěstováním lesa a má velkou dopravní flotilu aut na dřevo.
DAVID: Co bylo náplní tvé práce?
HONZA: Prošel jsem si ve firmě řadou pozic, od práce skladníka, obchodníka, fakturanta a správce sítě až po auditora PEFC.
DAVID: Můžeš vysvětlit, co znamená pracovní pozice auditor PEFC?
HONZA: Ve firmě jsme se přihlásili k systému certifikace lesů, který má obecně vzato zaručit, že se lesy obhospodařují trvale udržitelným způsobem. Dříví a produkty z těchto lesů tedy nepochází z kontroverzních zdrojů. Firma kupující a prodávající dřevo, jakožto jeden článek v řetězci, musí splňovat všechny jednotlivosti dané normou tohoto systému.
DAVID: Děkuji. Tak Honzo, pojďme nakousnout asi poslední část našeho rozhovoru. Ty jsi známá hudební osobnost, takže nemůžeme samozřejmě vynechat tuto oblast. Od kdy ty sám pociťuješ, že začala tvá hudební kariéra?
HONZA: Hrát na kytaru jsem začal už na konci základky. Na učňáku v Bílé, i ve Šluknově jsme měli kapelu. Ve Šluknově do ní nastoupila, díky Jirkovi Petrouškovi, moje nynější žena. Hudba mne provází životem paralelně s láskou k přírodě. Asi od roku 2002, kdy vznikla kapela Žamboši, tehdy ještě duo, jsem při práci v lesnictví a dřevařství hrál a skládal, cestovali jsme po celé republice. V podstatě až do loňska jsem seděl na dvou židlích a měl dvě práce. Od roku 2020 jsem na volné muzikantské noze a les mám jako koníčka.
DAVID: Jsme na vaši tvorbu hrdí a moc nás těší, že naše škola stála u zrodu. Máš za sebou odehraných mnoho a mnoho vystoupení, proč si se právě v loňském roce rozhodl věnovat hudbě na plný úvazek?
HONZA: Můj zaměstnavatel mi laskavě umožnil před pěti lety pracovat na zkrácený úvazek a hraní bylo již tolik, že se práce i tak dala těžko stíhat. Navíc také finanční stránka věci se postupně jevila výhodnější v oblasti muziky. Po dvaceti letech v jedné firmě jsem došel k tomuto životnímu rozhodnutí, neboť čas uzrál. Načasování jsem si opravdu promazlil, vzhledem k pandemii. Ale cítím se po těch třech měsících strachu silnější. Tak uvidíme. Přeji všem, žijte svoje sny, naplňujte je, neotálejte. Člověk je šťastný, jen když dělá, co ho baví.
DAVID: Viděl jsem, že jsi v době pandemie publikoval také na sociálních sítích, jaké byly ohlasy?
HONZA: Ke streamování se uchýlil kde kdo. Já byl ze začátku nadšený, postupně ale, když večer na člověka pršel jeden on-line koncert za druhým, jsem od toho utekl a raději tvořil. Myslím si, doufám, že jsme si vytvořili jméno a okruh fanoušků a ti na nás nezapomenou kvůli chvíli klidu.
DAVID: Za těch mnoho let tvého skládání spatřilo světa velké množství skladeb. Dá se vůbec říct, kolik jich v současné době máš v playlistu?
HONZA: Za ty roky cca kolem stovky písní a skladeb. Za ta léta jich je v pohotovostní hratelné paměti asi tak polovina. Některé už bych se musel znovu učit.
DAVID: Nemám rád škatulkování, v hudbě ani v životě. Ale přesto bych se tě zeptal. Možná tento rozhovor budou číst lidé, kteří tebe a tvou tvorbu ještě neznají. Jak bys ji ze svého pohledu sám popsal. Jaká je tvá hudba?
HONZA: Hrajeme písně vycházející z folku a rocku, v poslední době možná s příklonem k alternativnějším barvám. Máme rádi třeba Traband, Zrní, Oldřicha Janotu, Vladimíra Mertu, Živé kvety …, jsou to písně s důrazem na text, emoce a energii při živých koncertech.
DAVID: Tvým nerozlučným druhem je kytara. Co kytara a les, byla by nějaká spojitost?
HONZA: Ano, nahrál jsem dokonce v lese celé jedno album. Jmenuje se Guitar & Forest a jsou to instrumentální skladby nahrané v různých lesích, v různých měsících, kdy ve skladbách hraje také ambient okolí a situace. Je to suverénně mé nejposlouchanější album mimo CZ. To by mohlo kolegy lesníky zajímat. K poslechu zadarmo v následujícím odkaze: https://soundcloud.com/guitar-and-forest/sets/guitar-forest. Mám to dokonce na vinylu.
DAVID: To zní velmi dobře, určitě si poslechneme. Jak si na tom s ostatními hudebními nástroji, vím, že v některých skladbách dost experimentuješ se zvuky?
HONZA: Zvládám trochu strunné drnkací, na housle bych nezahrál. Učím se trochu na piáno. Baví mne experimentovat se zvuky a barvami. Nově mám třeba syntezátor Moog.
DAVID: Co u tebe můžeme očekávat za novinky?
HONZA: Mám v hlavě koncepty na tři desky, postupně na tom pracuji, času je teď dost. Rozhodně je třeba nastartovat koncerty, být v kontaktu s pořadateli a starat se o kapelu.
DAVID: Nepřemýšlel si někdy vydat texty svých písní jako poezii?
HONZA: To asi ne, možná po páté kapelní desce uděláme pořádný zpěvník. Nicméně nikdy neříkej nikdy, trochu píšu i básně, tak by třeba v důchodu mohlo něco vyjít.
DAVID: Já myslím, že by si to mohlo najít mnoho čtenářů. Tak se necháme překvapit. Nesmíme zapomenout zmínit důležitou věc. Kde si lidé mohou, kromě koncertů, tvoji hudbu poslechnout?
HONZA: Nejnovější CD Louvre, které dostalo Anděla, je k poslechu třeba na spotify – https://open.spotify.com/album/05CkhniLcAs1Xl8Kn0CPsS
DAVID: Není to zas tak dlouho, kdy jste hráli živě v České televizi. Jaká to byla zkušenost?
HONZA: V televizi je to vždy trochu adrenalin. Záleží hodně na štábu, pokud je dost času na nastavení zvuku a sžitím se s prostorem a lidmi, je to fajn. Jinak to bývá dost stresující a neděje se nám to zase tak často, takže nejsme zvyklí na kamery, jako jiní ostřílení borci. Záznam live koncertu je k vidění na youtube – https://www.youtube.com/watch?v=R6g7lIobtQs
DAVID: Honzo, zbývá ti ještě vůbec nějaký volný čas? A jak ho trávíš?
HONZA: O jé, teď je ho dosti. Rád čtu, sportuju, mám doma hrazdu a kruhy a chystáme se domu pořídit psa. Nemáte někdo štěně boxera?
DAVID: Třeba se někdo ozve. Máš oblíbeného spisovatele?
HONZA: Těch je spousty. Teď dočítám knihu čínského spisovatele a básníka Liao I-wu s názvem Hovory se spodinou. Obraz současné Číny se skládá jako mozaika díky rozhovorům s různými lidmi z davu na okraji společnosti. Velmi silné! Podobně píše třeba Světlana Alexijevičová o Rusku v knize Modlitba za Černobyl, nebo Katarzyna Boni o Japonsku v knize Ganbare! Workshopy smrti. Jsou to rozhovory s reálnými lidmi a jsem z takových knih doslova u vytržení.
DAVID: Honzo, děkuji ti moc, že sis našel pro mne chvilku času na rozhovor. Pokud mohu mluvit za školu, tak tě vždy rádi uvítáme a samozřejmě ti přejeme, aby se ti dařilo nejen v hudbě, ale v celém tvém životě. Ještě jednou díky.
HONZA: Já Davide také moc děkuju. Sleduji díky fcb, co se ve Šluknově děje a držím škole palce, ať přestane vše zlé a vzkvétá. Mávám z Valašska!
