NAŠI ABSOLVENTI NA ZAJÍMAVÝCH MÍSTECH: HONZA MATIÁŠ – podnikatel v dřevovýrobě

Petr MarekBlog

(rozhovor vedl a zpracoval David Hlinka)
DAVID: Ahoj Honzo, připomeň mi, kdy jsi u nás na škole maturoval?
HONZA: Už to nějakou chvilku bude, pokud se nepletu, tak v roce 2012.
DAVID: Studoval si u nás čtyřleté Lesnictví. Proč sis vybral zrovna tento obor?
HONZA: K přírodě jsem měl vždycky blízko. Od mala jsem aktivním rybářem a vzpomínám, jak jsem s babičkou chodil na houby. Vzpomínám, jak mne na základní škole referentka, která nám pomáhala s výběrem střední školy, tlačila na obor Přírodovědné lyceum nebo tak nějak. Když jsem ale na dni otevřených dveří zjistil, že na lesnictví se bude vyučovat i myslivost a já bych mohl mít svojí vlastní kulovnici, nečekal jsem ani vteřinu s výběrem.
DAVID: Hezké. Než se vrátíme ještě k samotnému studiu, kousek odbočíme. To, že jsi přišel k nám na školu, znamenalo ubytování na domově mládeže a odloučení od rodiny (pzn. Honza pochází z Varvažova). Jak si to zvládal?
HONZA: No, upřímně to byla trošku výzva. Nevěděl jsem co přesně čekat. Ale tak to má člověk vždy, když před ním číhá nějaké neznámo. Teď zpětně vidím, že strach z odloučení od rodiny byl naprosto zbytečný.
DAVID: Jak si byl spokojený na DM?
HONZA: Pro mě to byl skvělý čas. Jestli bylo něco špatného, tak jsem to asi zapomněl. Byť tenkrát jsem nadával na ostrý režim s vycházkami a návratem z večeře. Teď nemohu říct křivé slovo na ubytování a přístup vychovatelů.
DAVID: Vraťme se do školy. Kromě lesnictví, jak si výše uvedl, tě lákala hlavně myslivost. Naplnila škola tvá očekávání v této oblasti?
HONZA: Rozhodně naplnila. Nepocházím z rodiny, která by se aktivně věnovala myslivosti. Proto jsem každou informaci od učitelů hltal plnými doušky.
DAVID: Co tě u nás na škole nejvíce bavilo?
HONZA: Kromě vzdělávání a účastnění se různých ekologických soutěží, určitě zmíním mimoškolní výuku. Škola nabízela na každý den dost kroužků. A tak nejraději vzpomínám na to, jak jsme každé odpoledne něco podnikali.
DAVID: Jsi v kontaktu se svými spolužáky? Byli jste dobrá parta?
HONZA: Na tuto otázku odpovím asi ze všeho nejraději. Když s někým nejen studujete, ale i bydlíte čtyři roky, vznikne mezi vámi velmi silné pouto. Ze školy mám mnoho dobrých přátel. V každodenním kontaktu jsem jen s několika z nich. Moc dobře ale vím, že když jednou za rok svoláváme v létě slezinu, není nikdo, kdo by se na ní netěšil.
DAVID: Když si se blížil k maturitě, věděl si už, co bys chtěl dělat dál?
HONZA: Upřímně jsem byl dost líný na to, abych šel hned do práce. Přišlo mi škoda v osmnácti letech hned skončit studentský život. Mé studijní výsledky navíc vybízely k tomu, abych šel pokračovat ve studiu. Co jednou, ale budu dělat, jsem nevěděl.
DAVID: No a kam tedy vedly tvé kroky po úspěšném složení zkoušky z dospělosti?
HONZA: Do Prahy na zemědělku. Fakulta je každému asi jasná. Po dni otevřených dveří, jsem nakonec pustil na čas k vodě lesnictví a nastoupil na obor dřevařství. Obor dost technický, jak jsem později zjistil.
DAVID: Takže, jak specifikovat v současné době tvé vzdělání?
HONZA: Během studia druhého semestru se na fakultě otevřel nový obor, díky kterému jsem měl najednou jasno, co bude mým životním posláním. Podnikání ve dřevozpracujícím a nábytkářském průmyslu. V tomto studijním programu jsem získal titul Bc. A šel na Dřevařské inženýrství, které jsem vzdal a nedokončil.
DAVID: Viděl jsem na sociálních sítích, že jsi v dřevařském oboru velmi aktivní. Mimochodem s truhlářskými základy z rodiny, kdy tvé povinné sbírky jsou na škole dodnes vystavené, se asi dalo čekat, že „uvízneš“ v oboru. Takže, co je nyní náplní tvé práce?
HONZA: Momentálně se věnuji zakázkové výrobě nábytku a zahradních staveb. Vesměs se dá říct, že zákazníkovi vyrobím, cokoliv si usmyslí, pokud to to má být z masivu.
DAVID: Tedy podnikáš?
HONZA: Ano. Při studiu VŠ jsem založil živnost jako fyzická osoba. Po státnicích jsem založil společnost s ručením omezeným a díky vzdělání mohl rozšířit předmět podnikání o truhlářství, podlahářství, tesařství a pokrývačství.
DAVID: Co tě na tvé práci nejvíce baví?
HONZA: Možná mi to nikdo neuvěří. Ale baví mě dívat se na usmívajícího zákazníka. Baví mě plnit požadavky a vymýšlet řešení, jak by to šlo udělat, ne, proč to nejde. Řekl bych, že mojí specialitou je vymýšlení úložných prostor ve vestavěných skříních a postelích.
DAVID: Honzo, vím, že jsi aktivní sportovec. Co ty a nohejbal?
HONZA: Nohejbal mě udržuje ve formě. Díky němu se cítím mladší, protože mám skvěle povolené klouby a velký rozsah. V místním klubu dělám klukům kapitána a za poslední tři roky se nám podařilo vyhrát soutěž okresního přeboru. Nohejbal mám moc rád.
DAVID: Čím se ještě bavíš ve volném čase?
HONZA: Přijde mi, že díky všem mým koníčkům nemám vůbec volný čas. Vedu se svojí partnerkou turistický kroužek pro děti prvního stupně základní školy. Momentálně jsem začal včelařit. Volné slunečné odpoledne si zpříjemňuji jízdou na motorce. Teplé noci trávíme venku na vícedenních čundrech. To co mě kromě vysokohorské turistiky ještě baví, je cestování po světě a poznávání odlišných kultur.
DAVID: Kde se ti líbilo nejvíce?
HONZA: Zmíním Vietnam, kde to bylo takové, jaké jsme to opravdu nečekali. Na tři týdny jsme si pronajali motorku a sjeli pohoří v severním Vietnamu. O kulinářský zážitek se moc nejednalo, ale kulturně nás to hodně poznamenalo.
DAVID: Honzo, děkuji ti moc, že sis našel chvilku na popovídání. Přeji ti hodně úspěchu v podnikání i ve tvých dalších aktivitách a těším se, že se zase brzy uvidíme.
HONZA: Já děkuji za rozhovor, bylo příjemné zavzpomínat na časy, kdy ještě nebylo tolik starostí. Lesu zdar.