Hubertské slavnosti ve Šluknově

Petr MarekBlog

Hubertské slavnosti ve Šluknově

Listopad je pro mnohé z nás významným obdobím nesoucím se v duchu svatohubertských tradic. Ty nejsou jen oslavami uzavřeného okruhu lidí, ale staly se významnými pro širokou veřejnost. Střední lesnická škola a Střední odborná škola Šluknov uspořádala tradiční Hubertskou jízdu, zakončenou troubenou a zpívanou Svatohubertskou mší. Zvuk loveckých rohů doprovázený zpěvem studentského sboru se nesl nejsevernějším městem České republiky v pátek 2. listopadu 2018.
Po úvodních ceremoniích, při kterých ředitel školy Mgr. Rudolf Sochor předal symbolicky na jeden den vládu nad lesnickou školou samotnému Hubertovi (představovanému jedním ze studentů), vyšel slavnostní průvod tvořený střelci, psovody, sokolníky, Hubertovou družinou, trubači a občany města Šluknov směrem k radnici. Tam paní starostka Mgr. Eva Džumanová všechny přivítala a předala Hubertovi klíč od města. Celá jízda pak pokračovala k dominantě Šluknova, ke kostelu svatého Václava.
Svatohubertskou mši, která byla kulturním vrcholem Hubertské jízdy, sloužil farář Pavel Procházka. Bohoslužbu doprovodili zpěvem a hrou na lesnice a borlice trubači studující obor Lesnictví a obor Lesní mechanizátor. Pěvecký sbor byl vytvořený z žáků prvních ročníků oboru Lesnictví a Sociální činnost.
Nejprve bych rád poděkoval zpěvákům. Zástupci pedagogického sboru Ing. Helena Říhová a Ing. Mgr. Petr Anděl nejen nacvičili vystoupení pěveckého sboru, ale také se vystoupení aktivně jako zpěváci zúčastnili. Není jednoduché získat mladé studenty k účinkování v pěveckém sboru. V dnešní době, kdy prakticky každý má možnost kdykoliv poslouchat hudbu reprodukovanou, málokterého mladého člověka napadne možnost sám si zazpívat. Oba učitelé si však s tímto nelehkým úkolem poradili skvěle. Sbor zpíval s nadšením, s úsměvem a do svého hudebního projevu vložil každý ze studentů celé své srdce.
Trubačský studentský soubor se své role zhostil s přehledem, jaký jsme zvyklí nacházet u profesionálních hudebníků. Nikdo ze studentů nepodcenil osobní přípravu a společné nácviky jsme proto mohli věnovat hudbě, nikoliv pouze opravování nesprávných tónů. Snem každého učitele je vidět výsledek své práce. Stejně, jako když zaléváme květinu, pečujeme o ní a ona nás jednoho dne odmění nádherným květem, trubači, kteří nejprve řeší základní dovednosti nutné k ovládání nástroje, učí se hrát společně v souboru, jednoho dne začnou společně hudbou žít a jako formace letících opeřenců i tato formace teprve nedávno „opeřených“ hudebníků se vydává na své daleké lety. Mám to štěstí, že vidím naše hudebníky společně tvořit hudbu. Jistě, zbývá ještě spoustu práce, mnoho nových skladeb se musíme naučit a úplně každou skladbu můžeme dozajista zahrát lépe. Ale soubor trubačů SLŠ Šluknov již ví, co musí každý osobně udělat pro zdar společného díla a také každý poznal, že to dokáže. To je nejvíc, co si učitel může přát. Často slýchám pochybnosti o kvalitě dnešní mládeže. Ano, jsou jiní než naše generace, protože mají zcela jiné podněty. Jsem však přesvědčen, že o jejich (a zároveň naši) budoucnost nemusíme mít obavy. Ve Šluknově na SLŠ jde jistě mládež (nejen trubačská ) správným směrem.
V kostele zazněla Hranická mše z autorské dílny hudebního skladatele JUDr. Petra Vacka, slova napsal JUDr. Vladimír Vyhlídal. Tato skladba byla věnována studentům Střední lesnické školy v Hranicích, proto Hranická. Je napsána pro jeden hlas borlic a dva hlasy lesnic. Jednotlivé části jsou komponovány tak, aby si s nimi dokázaly studentské soubory poradit. Při hře není třeba používat kryté tóny a svou délkou jsou velmi přehledné tak, aby je trubači dokázali správně hudebně vyklenout. Studenti i praktičtí trubači si Hranickou mši oblíbili a dnes bývá hrána téměř tak často, jako její starší sestra Hubertská mše B Dur (Poklekněte myslivci na kolena…), z dílny stejného autora. Slova k ní však napsal pokračovatel díla prof. Antonína Dyka, zakladatel Loveckého tria Praha, plodný autor a skvělý člověk, pan Josef Selement.
Na závěr celé akce uspořádal před kostelem soubor trubačů SLŠ a SOŠ Šluknov krátké komentované vystoupení. Zazněl při něm výběr koncertní lovecké hudby české, slovenské i německé. A abychom nezapomněli, že jsme především praktičtí trubači, zazněla praktická lovecká hudba z Dykova Desatera. Tou jsme slavnostní den na samém začátku Hubertské jízdy zahájili i před kostelem zakončili.
Celou slavnost jako fotograf doprovázel jeden z vyučujících školy, pan Filip Holič, který vyučuje ve škole botaniku a biologii. Jeho fotky k článku připojuji a velmi za ně děkuji.
Nechci děkovat, chci jen chválit. V pátek jsem byl svědkem něčeho neobyčejného. Přístup, nadšení, ochota nezištně pracovat na společném díle měly výsledek. Nekonečný průvod veřejnosti a zaplněné lavice kostela nejsou důkazem aktu poslušnosti nebo víry, ale dobrovolnosti. Studenti byli hybnou silou celé slavnosti. Studenti troubili, vedli psy, nesli dravce a oběť – statného jelena. Někteří možná poprvé ve svém životě dokázali něco velkého, něco připravit, nacvičit. Něco, na čem se podíleli vlastní snahou a vlastními silami. Opravdu se jim vše vydařilo. Svatohubertskou mši ve Šluknově si uspořádali a uskutečnili sami žáci školy, pod vedením svých učitelů. To je nejcennější na celé slavnosti. Škola nezaplatila cizí aktéry mše, kteří by přijeli a více či méně dokonale předváděli nedostižné krásy umění. Škola dokázala vychovat mladé lidi, kteří vše zvládli vlastními silami. Všichni studenti dělají svou prací kroky nesmírně důležité nejen pro sebe, ale pro celý region. Ukazují svým vrstevníkům, kudy vede cesta, sobě, že po této cestě dokáží jít a zřizovatelům školy, že práce, která se na Střední lesnické škole ve Šluknově provádí má smysl a výsledek.

Martin Karban, vedoucí lektor souboru mysliveckého troubení na SLŠ Šluknov.