o troubení, o studentech, o životě ….
(rozhovor vedl a zpracoval David Hlinka)
DH: Takže Martine, ty jsi šéfem – učitelem našich školních trubačů. Jak dlouho u nás na škole působíš?
MK: O mém působení na škole panují dohady. 🙂 Právě jsem si prošel výplatní pásky a nejstarší je z roku 2013. 🙂
DH: Jak si se k nám vůbec dostal?
MK: Normálně, vlakem…. 🙂
DH: S tebou bude legrace, jako vždy … 🙂
MK: Tou dobou jsem stabilně učil v Ústí, kde působím dodnes. Jeden den v týdnu jsem ale pracoval i v ZUŠ Rumburk. Jednoho dne do ZUŠ Rumburk volal Petr Duda hledajíce mladého kantora na SLŠ. Tak jsme se domluvili na schůzce, u které byl i doktor Vacek a školní trubači.
DH: …. a dostal si nabídku, která se neodmítá
MK: Proběhlo malé výběrové řízení, 🙂 po němž jsem pochopil, že nemohu odejít, protože by si mne Petr stejně někde našel. Myslím, že jsme se měli potkat a ano byla to nabídka, která se neodmítá.
DH: Chápu. Tak zkusíme, ještě než se zakousneme do našich trubačů, pár řádků o tobě. Jak dlouho se věnuješ žesťovým nástrojům?
MK: Od malička. Na trubku jsem chodil do Rumburku od sedmi let. Do loveckých nástrojů mě zasvětil řádně až Petr Duda.
DH: Máš za sebou studium na konzervatoři ….
MK: Ano, máš pravdu. Nejdřív byla hudebka, na konzervatoř jsem šel v devatenácti letech, po maturitě na průmyslovce.
DH: Na konzervatoři působíš nějakým způsobem dodnes?
MK: Pouze jako člen Big bandu teplické konzervatoře. Jsem jeden ze zakládajících.
DH: Jasně a jak je to s tvým působením v dalších kapelách? Vím, že jsi zkušený muzikant …
MK: Hraji celkem ve třech kapelách. Občas nějaký projekt navíc.
DH: Názvy kapel by nebyly? Pro naše zvědavé čtenáře
MK: No já právě přemýšlím, aby mi to neuškodilo 🙂 🙂 🙂
DH: Ty jsi taková ikona, že ti nemůže ublížit nic 🙂
MK: (dlouhý smích) Ikona. (smích). Souhlasím. (smích)
DH: Tak tedy ….
MK: Kromě Big bandu ještě Public Fusion, a Čistírna pokaždé jinak. Jo, ale pozor! Ještě jsem si vzpomněl. S Čistírnou jsme byli na radiu Beat.
DH: Tak to je pecka. Pojďme tedy zpět do Šluknova. Jak probíhá výuka trubačů ve Šluknově?
MK: Výuka probíhá jednou týdně v úterý po vyučování, do večerních hodin.
DH: Je dost zájemců o troubení?
MK: Na začátku je vždy plno. Potom různě odpadají. Vychází to cca 4 na ročník. Teď nás je skoro dvacet. Považuji to za úspěch. Dělají mi radost.
DH: Čím to, že je velký úbytek? Už neplatí, co Čech to muzikant?
MK: To platilo v době baroka a klasicismu, včetně tohoto rčení.
DH: Nééé, určitě to platilo i později …
MK: Nechci tvrdit, že je to úbytek. Spíš běžný vývoj, co do počtu žáků.
DH: Jasně. Nejčastěji vyučuješ lesnici a borlici, je těžké se na tyto nástroje naučit?
MK: Ano, na škole učím tyto dva nástroje. Je to dost obtížné. Hlavně na borlici. Počítá se u ní se hrou ve vyšší poloze, a to je náročné. Borlice je vlastně takový ekvivalent trubky. Lesnice je vlastně přirozený lesní roh.
DH: Možná je to klišé muzikantská otázka, ale přesto, co bys poradil úplným začátečníkům, kteří by se chtěli učit hrát loveckou hudbu?
MK: Ať si zajdou na hon, na koncert lovecké hudby, nebo na Hubertskou mši, aby věděli, jak to může být krásné.
DH: …. nebo, ať nastoupí na školu do Šluknova
MK: No jasně… 🙂 🙂
Jedna rada mě napadá. Vydržet. 🙂
DH: Martine, ty máš se svým souborem už řadu úspěchů. Můžeš se o nich zmínit?
MK: To nejsou moje úspěchy. To je jejich zásluha. Když se sejde dobrá parta lidí, kteří mají chuť, jde všechno. Za úspěch považuji každé povedené vystoupení. Je pravda, že náš soubor je vždy znovu zván na předchozí akce, to o něčem svědčí. Za největší úspěch považuji umístění na loňském ročníku soutěže v loveckém troubení a vábení v Kostelci nad Černými lesy. Studenti se vyšvihli a dosáhli úspěchu. Před námi se umístily pouze soubory fakult.
DH: Za ta léta, co u nás učíš, už spousta tvých žáků odmaturovala a rozutekla se do světa, přesto se mnozí vrací a přidávají se k vašim vystoupením. Máš z toho radost?
MK: Obrovskou. Jsme v kontaktu. A dnešní studenti jsou v kontaktu s bývalými studenty, aniž by se ve škole setkali jako spolužáci.
DH: To je skvělé. Těšíš se na nové zářijové tváře?
MK: Ano, moc.
DH: Učíš už dost let, pociťuješ na sobě, jako na učiteli, nějakou změnu nebo i změnu ve výuce?
MK: Řekl bych, že ano. Stále se mám co učit. Naštěstí mám kolem sebe opravdu mnoho vzorů.
DH: Určitě si tento rozhovor budou číst i budoucí prváci lesnického oboru, kteří v září nastoupí a seznámí se s tebou. Nechceš jim něco vzkázat?
MK: Tělesné tresty, teror a naprostá pedagogická zkáza…. 🙂 🙂 🙂 🙂
Promiň. 🙂
DH: Trošku jsem to od tebe čekal 🙂
MK: Těším se na každého nového žáka, opravdu upřímně. Je zajímavé, jak se mezi sebou rok co rok liší, přestože se někdy podobají jako vejce vejci. Do Šluknova se opravdu moc těším. Jsou to duševní lázně.
DH: Můžeš potvrdit, že ve společenství myslivců jsou trubači velmi považováni?
MK: Davide, skvělá otázka. Jsou opravdu považováni. A ti šluknovští i mezi trubačskou elitou. Šluknovská škola má totiž jedinečnou polohu a skutečně velkou spádovou oblast působení.
DH: Děkuji. Martine, možná sis všiml, že zde na FB v poslední době děláme představovací medailonky učitelů. S tvým dovolením bych ti teď na závěr střelil pár rychlých otázek. Může být?
MK: Ano.
DH: Tvá oblíbená barva?
MK: Modrá
DH: Oblíbený sport?
MK: Žádný
DH: Oblíbená osobnost?
MK: Koukolík, neuropatolog
DH: Oblíbené jídlo?
MK: Bez masa
DH: Oblíbený nápoj?
MK: Vodka
DH: Oblíbené číslo?
MK: 7 …. 29 … sorry 729
DH: Oblíbené místo?
MK: Těch je mnoho
DH: Oblíbená kniha?
MK: Egypťan Sinuhet, Mika Waltari
DH: Oblíbená hudba – to jsem fakt zvědavý 🙂 🙂
MK: (směje se) Jazz, Swing
DH: Oblíbený film?
MK: V jako vendeta
DH: Oblíbená část dne?
MK: Snídaně. Na tu se těším celou noc
DH: Nejideálnější dovolená?
MK: Někde na hezkém místě. Hlavně klid.
DH: Martine, takže jsme došli ke konci rozhovoru. Můžeš něco říct na závěr?
MK: Něco. 🙂
DH: Ano, to jsem čekal, děkuji …
