Je to více než tři sta padesát dní, co jsme se probudili do Nového roku. Mnoho lidí si dávalo v tento den různá předsevzetí. Já to nedělám, ale respektuji ostatní. Nikdo z nás netušil, co nám tento rok přinese a myslím, že jsme opravdu byli všichni překvapeni. Jen se prosím chvilku zamyslete nad tím, čím jsme si prošli. Myslím si, že vaše myšlenky jsou nyní zejména o vaší rodině a vašich blízkých.
Přesto se událo mnohé další ve vašem životě, v rodině v práci ve městě, státě či na světě. Mám li bilancovat naší školu, opravili jsme budovu v Karlově ulici, opravili jsme hřiště, probíhá rekonstrukce v arboretu. Zvládli jsme úspěšně závěrečné zkouška a maturity. Ale to je asi vše málo, proti tomu, co dokázali naši zaměstnanci a žáci. Proto letos nebudu psát nic jiného než velké díky, díky učitelům, že zvládli výuku a navíc i práci v lese, když tu nebyli žáci. Díky nepedagogickým pracovníkům, že se zapojili do pracovní činnosti mimo svůj obor, kromě lesa i na opravě školy. A hlavně děkuji žákům, že s námi nepřestali spolupracovat. Ale ten největší dík patří těm žákům a žákyním, kteří nastoupili do sociálních služeb – ano přímo do první linie. Starali se o relativně cizí lidi v době, kdy nemuseli, ale chtěli. Nevím co napsat jiného, než děkuji a jsem hrdý, že se všemi těmito lidmi můžu být v jedné škole.
Začal jsem tím, že si nedávám předsevzetí, ale jedno přání snad mít můžu. Chovejme se někdy, jako citovaní žáci.
Hodně zdraví pohody nejen o Vánocích a ve zbývajících dnech tohoto roku, ale i ve dnech, týdnech, měsících a letech následujících.
No a na nový rok si připijme kromě jiného i na jeho hladký průběh.
Mgr. et Bc. Rudolf Sochor, ředitel školy
