Pravidla a normy
Čeho se vyvarovat při psaní (nejen) závěrečných prací
Porušování zásad autorské etiky je poslední dobou jedním z nejzávažnějších problémů závěrečných prací. V čem zásady autorské etiky spočívají?
Předně si musíme uvědomit, že veškeré sepsané práce, články, publikace, ale i výtvarná díla, hudební skladby a pod. (týká se to i našich závěrečných prací) jsou statkem, který má určitou hodnotu. Každý, kdo jej vytvořil, musel pro to vynaložit určité úsilí, čas, námahu i materiální prostředky. U každého takového zveřejněného díla musíme proto tuto skutečnost respektovat.
Cizí dílo můžeme samozřejmě pro svoji práci použít. Podmínkou je ovšem dodržení určitých pravidel. Podstatné je, že nesmíme, ani záměrně, ani z nedbalosti, vyvolat dojem, že se jedná o výsledky a závěry naší vlastní práce. Aby takový dojem nevznikl, musíme:
* k celé vlastní práci přistupovat poctivě. Kdo k ní od počátku přistupuje s tím, že „to někde opíše“, ten závěrečnou práci nezpracovává, ten ji KRADE;
* u převzatých údajů (tabulek, grafů, textů, atd.) vždy uvádět jejich pramen (to znamená původ, odkud, z jaké publikace či od jakého autora pocházejí). Napsat například: „podle... (a jméno autora)“, anebo uvést odkaz na publikaci podle seznamu literatury: „převzato z [4]“ (přičemž literatura v připojeném saznamu bude takovýmto způsobem očíslována);
* všechny použité publikace, materiály a prameny řádně ocitovat v seznamu použité literatury. Citace v odborných pracech (jakými jsou i naše závěrečné práce) se provádějí podle normy ČSN ISO 690 „Bibliografické citace“.
Jiným neméně závažným problémem je nedostačující spolupráce zpracovatele s koordinátorem, která má téměř vždy za následek vznik práce podřadné úrovně. Zpracovatelé by měli pochopit, že úkolem koordinátora ani konzultanta není jim jejich práci „cupovat“, ale radit jim a pomáhat (i když samozřejmě tak, aby práce zůstala prací samostatnou). Neměli by se proto konzultací obávat. Čím více zkušeností a dobře míněných rad převezmou, tím je to pro ně a pro jejich práci lepší (a naopak).
Příčinou špatné spolupráce může být i dlouhodobé oddalování či neplnění úkolů, které se závěrečnou samostatnou prací souvisejí. Schopnost samostatně práci zpracovat je do značné míry otázkou sebekázně: kdo se nedokáže na práci nezbytnou měrou koncentrovat, anebo nedokáže pracovat systematicky, těžko se mu podaří vytvořit hodnotné dílo. Nic by se proto nemělo zbytečně odkládat, naopak každý čas a každou příležitost je dobré účelně využít. Kdo to nedokáže, může mít pak problémy i se „špatným svědomím“: může se stydět nebo i obávat navštívit koordinátora, jestliže toho příliš málo vykonal.
Ještě horší situace nastává, jestliže zpracovatel navštíví koordinátora teprve při dokončování práce a v podstatě jej „postaví před hotovou věc“. Zbývají-li například do odevzdání práce jeden nebo dva týdny, co může koordinátor pro zpracovatele udělat? Většinou už téměř nic.
Jaké jsou tedy zásady dobré spolupráce s koordinátorem:
* nejlépe je pracovat systematicky, respektovat získané rady a pokyny, pravidelně chodit ke konzultacím,
* přijít ke konzultaci včas, třeba i s nedostatky a nesplněnými úkoly, je daleko menší zlo, než přijít pozdě,
* přijít ke konzultaci pozdě je už jen o málo menší zlo, než nepřijít vůbec !
DVĚ NEJZÁKLADNĚJŠÍ NORMY,
vztahující se k sepisování závěrečných prací:
ČSN 01 6910 : Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory
Tato norma požaduje především:
* používat listy ve formátu A4 (t.j. 210 x 297 mm),
* běžně se nepoužívá písmo velikosti menší než 10, kurzíva se doporučuje používat pouze ke zvýrazňování určitých úseků,
* stránky se průběžně číslují arabskými číslicemi v záhlaví nebo zápatí (zvlášť se průběžně v celém dokumentu číslují též poznámky pod čarou a tabulky či obrázky),
* nepoužívá se více než tři druhy velikostí a fontů písma,
* při jednoduchém řádkování (považuje se za základní) se mezi odstavci řádkuje dvakrát, při dvojitém jedenkrát (prázdný řádek se již nevkládá),
* nadpisy větších částí textu (např.kapitol) se od předcházejícího textu oddělují dvěma prázdnými řádky, od následujícího textu jedním prázdným řádkem,
* v nadpise se může podtrhávat1 pouze text, nikoliv číselné či jiné označení.
ČSN ISO 690: Bibliografické citace
Podle této normy (a podle vžitých zvyklostí) se údaje v citacích uvádějí v následujícím pořadí a následujícím způsobem:
1) Pořadové číslo citace: Všechny citace jsou seřazeny, zpravidla abecedně podle příjmení prvního autora a podle tohoto pořadí očíslovány. Tato čísla se uvádějí v závorkách, pokud možno hranatých, ještě před jménem prvního autora. Slouží pak k odkazům na příslušnou publikaci v textové části práce. O takovémto číslování publikací se norma sice nezmiňuje, jde však o praktické a běžně rozšířené opatření.
2) Jména autorů: Po pořadovém čísle se uvádí příjmení autora velkými písmeny, pak se píší počáteční písmena jeho dalších jmen s tečkou a oddělená čárkami. Pokud má publikace více autorů, uvádějí se další jména stejným způsobem. Pokud je autorů mnoho a jejich vypisování by bylo technicky obtížné, napíše se za prvním jménem „a kol.“. Tyto údaje se zakončí dvojtečkou.
3) Název publikace (článku, kapitoly). Název zdrojového dokumentu vždy kurzívou.
4) U překladů jméno překladatele, pak číslo vydání, název vydavatelství, u článků v časopisech místo toho název časopisu,
5) Letopočet vydání publikace,
6) Stránkování U monografií celkový počet stran, u článků v časopisech anebo vybraných kapitol v jiné publikaci čísla počáteční a koncové stránky dělená pomlčkou. Na počátku, popř. na konci údaje o stránkování se uvede označení "s.".
7) Číslo kódu publikace (pokud existuje - ISBN, ISSN).
Příklady správně provedených citací:
(podle Macháčkové a Jíry, 2002, převzato z »www.idm-msmt.cz«)
Příklad bibliografické citace monografické publikace (kniha):
MANEKEN, P, von. Pokrok v lékařství. Přel. M. Hamouz. 1. vyd. Praha: Odeon 1984. 220 s. Facta historica. Sv. 18. Přel. z: Prophet der Vergangenheit.
ISBN 80-206-0434-0
LOMINADZE, DG. Cyclotron waves in plasma. Translated by AN. Dellis; edited by SM. Hamberger.1st ed. Oxford: Pergamon Press, 1981. 206 p. International series in natural philosophy. Translation of: Ciklotronnye volny v plazme. ISBN 0-08-021680-3
Příklad bibliografické citace seriálové publikace (časopisy, noviny):
Zpravodaj Ministerstva životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí České republiky. 1999. Praha: Press-KO. ISSN 0862-9005
Communications equipment manufacturers. Manufacturing and Primary Industries Division, Statistics Canada. Preliminary Edition, 1970- . Ottawa: Statistics Canada, 1971- . Annual census of manufacturers. Text in English and French. ISSN 0700-0758.
Příklad bibliografické citace části monografické publikace:
BRUNTON, P. Perspektivy. 1. vyd. Sv. 2. Přel. R. Formánková aj. Praha: Unitaria 1992. Kapitola 19, Vláda relativity, s. 19-32.
PARKER, TJ. and HASWELL, WD. A text-book of zoology.5th ed., vol. 1. revised by WD. Lang. London: Macmillan 1930. Section 12, Phylum Mollusca, p. 663-782.
Příklad bibliografické citace příspěvku do monografické publikace:
FOUČKOVÁ, M. Reinkarnace a hlubinná terapie. In WHITTON, J. L. a FISHER, J. Život mezi životy. Brno: Bollingenská věž, 1992, s. 9-14.
WRINGLEY, EA. Parish registers and the historian. In STEEL, DJ. National index of parish registers. London: Society of Genealogists, 1968, vol. 1, p. 155-167.
Příklad bibliografické citace článků atd. v seriálových publikacích:
ŠÍŠA, Zbyněk. Chovná a rehabilitační stanice pražské ZOO. Fotografie Vladimír Motyčka, Vladimír Kamínek a Zbyněk Šíša. Zvířata a my, duben 1995, č. 4, s. 25-29.
WEAWER, William. The collectors: command performances. Photography by Robert Emmett Bright. Architectural Digest, December 1985, vol. 42, no. 12, p. 126-133.
Příklad bibliografické citace elektronické monografie, databáze a počítačového programu:
HONZÁK, F. PEČENKA, M. Státy a jejich představitelé CD-ROM. Praha: Libri, 1966.
RIEGER, S. VÁCHOVÁ, M. Chemie na Internetu. In Informedia ´98: Sborník online. Praha: Albertina, 1988. Cit. 3.5.1999. Dostupné z URL: http://www.aip.cz/informedia98/ welcome.html.
Příklad bibliografické citace elektronické seriálové publikace, časopisy, zprávy, diskusní fóra:
Ikaros: elektronický časopis o informační společnosti online. Praha: Ikaros, 1997-. Cit. 1.4.1999. Dostupné z URL: http:// ikaros.ff.cuni.cz
BARTL, Z. Baze autorit na FTP serveru online. In Diskusní skupina knihoven a automatizace knihoven online. Petr Vandrovec (vandrovec@vc.cvut.cz) Cit. 26.5.1999. Dostupné z URL: http://listserv.cesnet.cz/ lwgate/KNIHOVNA.
Další užitečné informace
Na tomto místě se uvádí výtah z informací, které se sice týkají soutěžních prací SOČ, jsou však užitečné i pro zpracovatele našich závěrečných samostatných prací:
(podle Macháčkové a Jíry, 2002, převzato z »www.idm-msmt.cz«)
JAK PSÁT ODBORNOU PRÁCI
Než začneme práci psát, uvědomíme si, že sumarizujeme a ostatním dáváme na vědomí výsledek své často mnohaměsíční činnosti. Naše námaha by proto měla být zúročena, a to minimálně ve dvou směrech:
1. měli bychom umět srozumitelně písemně sdělit, k jakým výsledkům jsme dospěli
2. měli bychom zpracovat své názory a závěry na takové úrovni, aby byly i dále využitelné, event. publikovatelné pro potřeby odborné veřejnosti.
Abychom toho docílili, musíme naši písemnou informaci zpracovat správně jak věcně, tak formálně. Uvědomme si, že sebelépe věcně zpracovaný obsah může být znehodnocen nepřehledným a lajdáckým formálním zpracováním; na druhou stranu však ani sebelépe úpravné a formálně dokonalé „dílko“ nemůže nahradit nedostatek myšlenky.
Navíc bychom si měli uvědomit, že celá účast na SOČ má dvě části:
a) samotná písemná práce
b) prezentace (ústní s event. doprovodem demonstrací)
Věcná stránka práce
Z textu práce musí vyplynout, že zvolené téma je nejen naším koníčkem, ale že jeho zpracování je užitečné i pro ostatní. Naše názory se mohou lišit od obecně uznávaných, ale musí být dostatečně argumentovány a musí být skutečně naše. Tam, kde použijeme názorů jiných odborníků, nesmíme opomenout konstatování, že myšlenka je jejich a ne naše. K tomu slouží tzv. citace, o nichž bude pojednáno dále.
Obsah všech vědeckých a odborných prací se věcně i formálně dělí zhruba na tyto části: úvod, teoretickou část, metodiku, výsledky, závěr a diskusi. Práce je doplněna shrnutím (resumé) a jsou k ní připojeny přílohy.
V úvodu se přesně vymezí problém, kterým se práce zabývá, vysvětlí se, k čemu má práce sloužit, proč je napsána, kdo už v této oblasti pracuje a pracoval. Do úvodu patří i přehled doposud zkoumané problematiky, tzn. souhrn toho, co již bylo na tomto poli zjištěno (spolu s uvedením literatury).
Další částí je metodika. Popisuje stručně, přehledně a výstižně postup práce, techniku, použité materiály a soubory. Uvádí se v ní soubory zkoumaných jedinců, přístroje, jejich značky a výrobce. V této kapitole je možné vysvětlit a odůvodnit výběr materiálu.
Výsledky jsou velmi důležitou částí práce. Obsahují, co bylo zjištěno, vypočítáno, vyzkoumáno, prověřeno - zatím bez hodnotícího kritéria. Ve výsledcích se tlumočí fakta buď věcně větami, nebo tabulkami, zvýrazní grafem, diagramem, mapou, praktickým dokladem. Výsledky mají být stručné, jasně srozumitelné, bez úvah a komentářů.
Závěr a diskuse dělají řešitelům často problémy. Zde nebudeme šetřit místem a uvedeme vše, co považujeme za důležité, zejména odlišnosti od dosud známého. Zhodnotíme, co jsme vyzkoumali, a to s příslušným komentářem. Podtrhneme význam a realizační možnosti výsledků.
V diskusi se porovnávají výsledky práce s dosud známými fakty, týkajícími se dané oblasti a vysvětlí se shoda či odlišnosti s výsledky vědeckých kapacit (tato část by měla korespondovat s tou částí úvodu, ve které provádíme tzv. rešerši problematiky).
Abstrakt - resumé je neoddělitelnou součástí práce. Obsahuje souhrn logicky uspořádaných myšlenek, které charakterizují práci tak, aby si o ní mohl kdokoliv udělat rámcový přehled.
Na konec práce patří seznam použité literatury a další, např. dokumentační přílohy.
Někdy, zejména v pracích soutěžních oborů humanitního charakteru (např. u oborů č. 13 – 17), ale i v některých dalších případech, je nutné, aby autor doprovodil svou práci konkrétními údaji o situaci v dané problematice. Výsledky této své činnosti často uvádí v příloze.
Zjišťování situace v terénu – statistické údaje, sociologická a sociometrická šetření, zkoumání pedagogických situací, veřejného mínění, důsledků nejrůznějších skutečností na život společnosti nebo některých jejích skupin, to vše můžeme provádět různými metodami a technikami.
Je dobré, aby se autor zamyslel, do jaké hloubky při svém zkoumání chce jít. Podle toho se zaměří buď na výzkum, průzkum nebo jednorázové šetření (což asi bude nejfrekventovanější případ, uskutečňovaný např. technikou ankety).
Výzkumem budeme v této souvislosti rozumět nejobecnější poznávací proces, vycházející z určitého systému poznatků, který tyto poznatky rozšiřuje, zpřesňuje nebo doplňuje.
Průzkum se soustřeďuje více na terénní praxi a má za cíl především poskytnout rychlou orientaci v problému a následně i vytvořit předpoklady pro praktickou aplikaci.
Šetření má za úkol získat a zpracovat údaje vztahující se ke konkrétnímu problému a umožnit tak formulaci event. návrhů na opatření vedoucí ke změně situace.
V případě, že se účastník SOČ rozhodne ve své práci využít také výsledky vlastního zkoumání (např. v podobě ankety, výzkumné sondy, či průzkumu), měl by respektovat některé zásady:
1) Měl by si uvědomit, že šetření nemůže být pouze jakýmsi doplňkem, či ozdobou práce, ale musí mít svůj důvod (potvrzení názorů autora, popis situace, doplnění dosud neznámých fakt, využití při argumentaci návrhů na změny situace apod.)
2) Svou představu by měl zformulovat do určitých hypotéz (domněnek, předpokladů), které následující zkoumání buď potvrdí nebo vyvrátí
3) Měl by zvolit odpovídající a k potřebám řešení tématu se vztahující techniku zkoumání
4) Neměl by zjišťovat fakta, která jsou již k dispozici někde jinde (proto jako úvodní fázi jakékoliv práce bychom si měli udělat tzv. rešerši problému, spočívající v tom, že si zjistíme, co už se o dané věci ví)
Poměrně složitý problém výzkumných metod a technik je dostatečně zpracován v odborné literatuře, jak české, tak zahraniční provenience. V podstatě každá základní příručka o jakémkoliv vědním oboru tuto otázku zmiňuje. Z našich autorů uvádíme např. M. Dismana, M. Petruska, V. Lamsera.
Pokusme se tedy nyní naformulovat některé zásady pro zpracování
1. Dbát na přísně logickou výstavbu práce (tvrdíme-li něco, měli bychom to zároveň dokázat; komentáře k jednotlivým faktům nemohou být ve vzájemném rozporu)
2. V souvislosti s tím je nutno dbát i na dodržování logických a stylistických pravidel. Pokud někdo z čtenářů práce nepochopí to, co chci vyjádřit, není to většinou jeho, nýbrž moje vina: musím totiž text přizpůsobit úrovni vnímání adresáta – ať už je to odborník nebo laik. Totéž bude platit i při ústní obhajobě práce.
3. Snažíme se psát jednoduše (ale ne zjednodušeně), jasně, čtivě a vyvarovat se mnohomluvnosti a rozplizlé neurčitosti.
4. Snažíme se vyvarovat směšování objektivních výsledků a subjektivního názoru (přání otcem myšlenky), nelze přizpůsobovat skutečnost našim názorům.
5. Ctíme pravidla etiky vědecké práce: nevydáváme cizí myšlenky za vlastní, nezkreslujeme ani nefalšujeme výsledky a názory jiných autorů. Jsme si vědomi toho, že máme morální odpovědnost za výsledky své práce (– já to napsal, je to moje dílo, nemohu to „svádět“ na vedoucího práce).
6. Dodržujeme zásady kultury vědecké práce (prokázat spolehlivou orientaci a zběhlost v literatuře a v práci s ní, dbát na formu celé práce, své názory konfrontovat s jinými a závěry si ověřovat).
Práce by měla být pravopisně bezchybná a měla by správně používat i nejrůznější odborné termíny. Nenechejte se svést často diletantským přístupem, se kterým se můžete setkat v denním tisku. Jazykové a stylistické zpracování a schopnost dodržovat obecně uznávané normy, jsou osobní vizitkou autora! Nezapomeňme, že jednou z těchto norem jsou i Pravidla českého pravopisu.
Aby byla práce vážně přijata odbornou veřejností, musí splňovat řadu formálních náležitostí. Jejich dodržování není zbytečné. Slouží např. k tomu, aby práce byla publikovatelná i v zahraničí, aby mohla být přijata i k publikaci v naší republice, aby se zájemce o práci mohl bez větších problémů orientovat mezi množstvím dalších prací a v neposlední řadě i proto, aby mohl svou práci uplatnit na „trhu informací“.
Pro formální úpravu platí celá řada norem, které jsou součástí požadavků, jež kladou jednotlivé evropské státy na různé typy písemností.
V naší brožuře uvedeme stručný výtah ze dvou základních norem, a to Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory a Bibliografické citace. Uplatnění první z nich je předpokladem pro možné budoucí publikování Vaší práce, druhá pak je praktickým uplatněním autorské etiky.
Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory
je stanovena normou ČSN 01 6910.
Podívejme se ve zkratce, o jaká pravidla se jedná:
- používáme listy papíru formátu A4 (210x297 cm); lze psát a tisknout oboustranně;
- za základní se považuje jednoduché řádkování
- nepoužíváme písma menšího než 10 bodů (doporučuje se používat písmo stojaté a kurzívou pouze zvýraznit krátké úseky textu)
- poznámky pod čarou číslujeme v textu průběžně výše položenými arabskými číslicemi
- tabulky a obrázky číslujeme průběžně v celém dokumentu
- stránky průběžně číslujeme arabskými číslicemi v záhlaví nebo v zápatí stránky
- důležité části textu lze zvýraznit (umístěním na samostatný řádek, změnou řezu písma: tučně, kurzíva; podtržením1, změnou velikosti písma, změnou fontu písma, velkými písmeny, uvozovkami, proložením)
- nepoužíváme více než 3 druhů velikostí a fontů písma
- delší texty získávají na přehlednosti rozdělením na odstavce
- při jednoduchém řádkování se mezi odstavci řádkuje dvakrát
- při dvojitém řádkování se mezi odstavci řádkuje jedenkrát
- nadpisy větších částí textu se od předcházejícího textu oddělují 2 prázdnými řádkami, od následujícího textu jedním prázdným řádkem
- nadpis lze zvýraznit velkými písmeny, tučným tiskem, velikostí nebo druhem písma (podtrhává1 se pouze text, nikoliv číselné nebo písemné označení)
Tyto poměrně podrobné pokyny uvádíme proto, že je jejich dodržení je předpokladem pro aplikaci normy ČSN 88 0220 (úprava rukopisů pro sazbu), jejíž dodržení je nutné, kdybyste chtěli svou práci publikovat.
Vypracoval : RNDr. Miloš Plánský
Upravil : Ing. Robert Riedel
SLŠ a SOŠS Šluknov, 2009
________________________________________________
1 Zvýraznění textu podtržením ČSN 01 6910 nevylučuje. Naproti tomu ale platí mezi typografy pravidlo: „Zvýrazňování podtrhávací linkou do sazby nepatří, neboť linka přeškrtává spodní dotahy písmen a tím znehodnocuje vlastní písmo a narušuje celkový vzhled sazby“.
Podtrhávání, které bylo pro psací stroj jediným možným způsobem zvýraznění textu, je pro DTP sazbu považováno za zavrženíhodný zlozvyk přenesený od psacího stroje. Podtrhávání nadpisů nebo dokonce názvu dokumentu na titulním listu je mezi DTP odborníky hodnoceno stejně jako gramatická „hrubka“ v textu.
Podtrhávání se toleruje u hyperlinkových odkazů elektronických dokumentů. I zde má ale přednost modrá barva před podtrženým textem.
Poznámka:
DTP – zkratka z angl. DeskTop Publishing – publikování na stole, potažmo publikování pomocí stolního počítače = tvorba tištěného dokumentu za pomocí osobního počítače zahrnující předtiskovou a grafickou úprava dokumentu pro publikování.
V. Říha