Pohled do historie
Do historie školy se zapsalo Školní polesí, které vzniklo z rozhodnutí MŠ a MZVH ČR k 1. 1. 1960. Zrušeno bylo k 31. 12. 1976. V roce 1959 prof. Karla Lankaše požádal tehdejší ředitel školy Václav Sadílek o vypracování návrhu na zřízení školního účelového objektu, který by měl charakter malého lesního závodu s velikostí polesí. Jako bývalý zaměstnanec LZ Rumburk znal velmi dobře jednotlivá polesí i jejich skladbu porostů, provozní budovy a další zařízení potřebné k účelové činnosti budoucího školního polesí. Vedení LZ Rumburk při jednání trvalo na tom, že nesmí být narušeno organizační členění závodu a vyloučilo možnost převzetí tehdejších celých polesí Šluknov nebo Harty (později Karlovo údolí). Navrhl tedy oddělit od polesí Vlčí Hora lesnický úsek Vlčí Hora Vršek později přejmenovaný na Zelený kříž a obdobně oddělit od polesí Harta část označenou Karlovo údolí 11 (později Křečany -vrbovna). Tím vzniklo polesí, které mělo celkovou výměru 1092 ha, z toho byla porostní plocha 1072 ha, ostatní půda a bezlesí 20 ha Silnice Šluknov - Kunratice - Brtníky umožnila rozdělení na 2 přibližně stejné lesnické úseky, později byly vytvořeny tři úseky (Zelený kříž, Hrazený - Číhaná, Křečany -vrbovna).
Pro potřebu řádného hospodaření si pořídil výpisy z LHP a snažil se dát dohromady první porostní mapu slepením odstřižených úseků ze dvou map polesí (Harta a Vlčí Hora), kde sjednocovací hranicí při stejném měřítku map měla být silnice Šluknov -Kunratice -Brtníky. K překvapení prof. Lankaše a údivu pracovníků Lesprojektu se zjistilo, že do zákresu silnice a okolních parcel byla ukryta velmi stará měřická chyby pravděpodobně z doby, kdy se silnice stavěla. Odstranění této chyby si pak vyžádalo tříměsíční přeměřování.
V období od 1.9. 1959 do 31.12. 1959 proběhla řada jednání, kdy školu zastupoval ředitel Václav Sadílek a LZ Rumburk ředitel Miroslav Zaoral. Vedení budoucího polesí ŠP zastupoval prof. Lankaš a za předávající LZ Ing. Miroslav Horák tehdejší hlavní inženýr a zástupce ředitele. Při jednáních, která byla mnohdy velmi složitá i bouřlivá, byly sděleny úkoly vyplývající z LHP, z nichž nejméně příjemný pro budoucí školní polesí byl vysoký úkol v zalesnění holin a nelesních půd, který činil více jak 60 ha. K splnění nebyly předány potřebné sazenice, a proto na podzim roku 1959 prof. Lankaš objížděl školní polesí tehdejších SLTŠ Písek, Hranice, Trutnov a dopisoval si se slovenskými SLTŠ Prešov, Liptovský Hrádek, Baňská Štiavnica. Každé z uvedených polesí jak českých tak i slovenských nám v něčem pomohlo. Nejvýznamnější pomoc přišla ze ŠP SLTŠ Trutnov dodávkou největšího množství výsadby schopných sazenic, především JD a SM, obdobná pomoc v menším přišla z Písku a Hranic. Slovenská ŠP poskytla bukvice, jedlové semeno a další. Velmi výrazně pomohly i školkařské závody např. Říčany. K zabezpečení těžebních úkolů nebyly předány tehdy nedostatkové motorové pily a další potřebné mechanizační prostředky. Tehdy byl předán pouze jeden prostředek a tím byl volský potah, který pak byl zajímavou "atrakcí." především pro žáky. Od 1. října 1959 byl prof. Lankaš jmenován do funkce zástupce ředitele pro ŠP a se souhlasem školských orgánů i LZ v předstihu před 1. 1. 1960 provedl 2 větší těžební zásahy do mýtných porostů, které zabezpečily potřebné finanční prostředky pro "finanční rozběh". Již tehdy bylo rozhodnuto, že ŠP bude příspěvkovou organizací (tehdy "zvláštní rozpočtová organizace") a bude větší část nákladů krýt z příjmů především za dřevní hmotu. Hlavním odběratelem byl LZ Rumburk.
V posledních měsících roku 1959 došlo také k jednání o uvolnění provozních pracovníků lesníků Roberta Petrouška a Nikolaje Chomenky. Na funkci vedoucího ŠP byl přijat Ing. Zdislav Marek. Účetní práce prováděla účetní školy Barbora Košfálová a v dalších létech Jaroslava Mlejnková. Postupně byli dále přijímáni na funkce lesníků a techniků absolventi školy Pavel Hřídel, Josef Linka, Rudolf Sedlák, Petr Štěpánek a Jaroslav Patrovský ml.
Po velmi obtížném jednání se podařilo vytvořit také školní honitbu, která měla v roce 1976 výměru 1650 ha s podílem přibližně 500 ha zemědělských honebních pozemků. Takto vytvořená honitba umožňovala velmi dobrý výkon myslivosti, praktickou výuku žáků, organizaci školních honů, činnost mysliveckého kroužku, výstavbu různých typů mysliveckého zařízení, zřízení školní střelnice, vypouštění bažantí zvěře a další myslivecké akce.
Lov v průměru činil ročně 5-10 kusů jelení zvěře, 2-4 kusy dančí zvěře, 40-60 kusů srnčí zvěře, 50-100 kusů zajíců, 10-20 bažantů, 15-20 kusů černé zvěře a další zvěř jako kachny, holuby, sluky a škodnou zvěř.
Lesní hospodářství od roku 1965 (následně od roku 1975) bylo prováděno podle vlastního lesního hospodářského plánu a ŠP tvořilo samostatný lesní hospodářský celek označovaný jako "LHC Šluknov škola". Podle stavu k 1. 1. 1975 byla celková rozloha půdy 1157,50 ha, z toho porostní 1118,19 ha, bezlesí 8,58 ha, ostatní plocha 30,73 ha. Srovnáme-li údaje s rokem 1960 vzrostla výměra ŠP o necelých 70 ha převzetím některých pozemků zemědělsky neobdělávaných k zalesnění.