Historie školní honitby
Výuka myslivosti má dlouholetou a bohatou tradici, která školu provází od jejího přemístění do Šluknova v roce 1954 až do dnešní doby. Dne 1. 1. 1960 vzniklo školní polesí (dále ŠP) a posléze byla ke dni 22. 1. 1963 ONV v Děčíně nově uznána školní honitba. Byla tak úspěšně završena snaha získat objekty potřebné pro praktickou výuku. Výměra honitby činila 1668 ha (lesní půda 1078 ha v držbě LMŠ, zemědělská půda 590 ha v držbě St. statku Šluknov). Normována byla zvěř srnčí 60 ks (III.j.tř.), daňčí 11 ks (IV.j.tř.), jelení 7 ks (IV.j.tř.) a zaječí 75 ks (IV.j.tř.). Nájem placený státu činil 1696,50 Kčs . Lov zvěře v prvních pěti letech mysliveckého hospodaření činil 8 až 15 ks srnčí zvěře, 2 až 6 ks jelení a 13 až 32 zaječí zvěře. Daňčí a černá zvěř se lovila ojediněle. Z predátorů se průměrně lovilo 4 až 18 lišek, 17 sojek, 3 pytlačící psi a 8 toulavých koček. Příležitostně také jezevec, kuny, tchoř, lasice a tehdy povolení dravci - káně, jestřáb, krahujec. Při převzetí ŠP byl stav mysliveckých zařízení velmi nízký a ve špatném technickém stavu. Proto bylo během prvních čtyř let vybudováno 9 velkých a 3 malé krmelce, 1 oboroh, 19 posedů a kazatelen, výrovka a zřízeny lovecké chodníky.
V roce 1973 došlo při novém uznávání honiteb k drobné změně, celková výměra se zvedla na 1703 ha, z toho 1052 ha lesní půdy, 350 ha orné půdy, 181 ha luk, 85 ha pastvin, 1 ha vodních a 34 ha ostatních ploch. Normována byla zvěř srnčí v počtu 65 ks, jelení 12 ks, daňčí 11 ks, zaječí 105 ks a bažantí 98 ks. Myslivecká zařízení postavená ve vlastní režii zaměstnanci a studenty školy představovala 3 jelení, 3 daňčí, 10 srnčích, 13 zaječích krmelců a 5 bažantích zásypů a blíže neurčený počet posedů a kazatelen. Nájem placený státu činil
2499,40 Kčs . Výkon práva myslivosti byl realizován v rámci výuky i mimoškolní činnosti, zejména mysliveckého kroužku. Lov činil ročně 5 až 10 ks jelení, 2 až 4 ks daňčí, 40 ks srnčí, 15 až 20 ks černé, 50 až 100 ks zaječí a 10 až 20 ks bažantí zvěře. Dále se v honitbě lovily kachny, hřivnáči, sluky a samozřejmě lišky, kuny a jiní predátoři.
Trofejově nejvýznamnější byla jelení zvěř, která se díky dlouhodobé důsledné chovatelské práci vyšplhala k hodnotám bronzové medaile. Srnčí trofeje dosahovaly 90 - 100 bodů CIC, daňčí trofeje vzhledem k nízké kvalitě celé populace činily pouze 130 - 145 bodů CIC. Černá zvěř se začala intenzivněji vyskytovat a tedy i lovit až ke konci 60. let. Velmi dobré byly stavy drobné zvěře, při školních honech 20 až 30 ulovených zajíců představoval běžný průměr. V letech 1970 - 1975 se přistoupilo také k zazvěřování bažantí zvěří v počtu cca 100 ks ročně. Zvěř byla aklimatizována a později vypuštěna v arboretu školy v Kunraticích a odtud se přirozeně migrací rozšířila do celé honitby včetně sousedních revírů. Tento slibný vývoj myslivecké činnosti byl přerušen zrušením všech lesnických odborných škol v republice a následným zrušením školního polesí a tím i školní honitby.
V roce 1993 bývalou školní honitbu rozdělil její vlastník LČR na dvě honitby - Vrbovnu a Knížecí. K honitbě Knížecí bylo v r. 1993 přičleněno oddělení 141 nad osadou Kopec. Vrbovna je od r.1993 až do současnosti pronajata lesní akciové společnosti Uniles Rumburk. Honitbu Knížecí provozovaly LČR jako režijní do r. 1998, kdy bylo vyhlášeno výběrové řízení na pronájem. SLŠ Šluknov v zastoupení ředitele PhDr. M. Janouška a Ing. K. Lankaše se výběrového řízení zúčastnila a zvítězila v něm. Zaměstnanci LS Rumburk a OI Děčín akceptovali potřeby školy a její záměr vytvořit vzorový myslivecký objekt a školu podpořili. Překvapením však bylo rozhodnutí generálního ředitele LČR v neprospěch školy a honitba tak byla pronajata fyzické osobě na zbytek nájemního období, do 31. 3. 2003.
SLŠ Šluknov tak musela řešit zajištění mysliveckých praxí cestou smlouvy u cizích organizací. Po 10 letech jednání byla uzavřena dohoda, která znamenala možnost aktivního provozování myslivosti v režijní honitbě LČR Knížecí na základě smlouvy o zajištění lesnické a myslivecké praxe (od 5.11.2003 do současnosti). I přes veškerou vstřícnost ze strany LČR se jeví pro výchovně-vzdělávací proces jako nejoptimálnější honitba, kterou by SLŠ provozovala ve vlastní režii, resp. jako pronajatou. Tím by se realizace mysliveckých praxí přiblížila jiným lesnickým školám, které školní honitbou již dávno disponují. To je také hlavní důvod účasti SLŠ Šluknov ve výběrovém řízení.