(rozhovor vedl a zpracoval David Hlinka)
DH: Tak Marku, děkuji, že jsi svolil k rozhovoru, myslím, že pro řadu tvých následovníků z oboru BPČ to bude zajímavé a možná motivující čtení. Začněme klasicky. V jakém oboru a kdy jsi maturoval na naší škole?
MP: Na SLŠ a SOŠ Šluknov jsem vystudoval obor Bezpečnostně právní činnost, maturoval jsem v roce 2016.
DH: Když jsi odmaturoval, měl si již představu, jakou profesi bys chtěl vykonávat?
MP: Ano.
DH: Krásná stručná odpověď. A co to tedy bylo?
MP: V podstatě už při nástupu do prvního ročníku jsem byl rozhodnutý, že se přihlásím k Armádě ČR a za tím jsem si šel. Nešlo to sice zrovna jednoduše, ale povedlo se.
DH: K tomu ti samozřejmě blahopřeji. Mohl bys specifikovat, proč to nešlo úplně hladce?
MP: Díky. Tak hlavní zádrhel se stal v ÚVN Praha (Ústřední vojenská nemocnice), zde se láme chleba a i když člověk bez problému projde přes psychotesty a vyběhá celý tento „maraton“, může se stát, že se najde zádrhel. V mém případě to byly trochu zvýšené jaterní testy, které má dneska, troufám si říct každý třetí člověk. Může se to stát po fyzické námaze, po požití jídla, které je náročné pro játra (tuky, alkohol, ostré koření, aj). Toto byl můj případ. Člověka to při vstupu do služebního poměru zpomalí, ale zase 100% ví, že jiný zdravotní problém nemá a může s tím něco dělat.
DH: Vrťme se na chvilku zpět na školu. Jestliže si věděl už od prvního ročníku, co chceš dělat, pomáhali ti tví odborní učitelé s tímto plánem?
MP: Samozřejmě, že pomáhali. S panem učitelem Plevou a s několika dalšími absolventy jsme jezdívali lézt na umělé stěny, v létě na skály. Významně mi spolu s p. učitelem Stasem pomohli při tvorbě maturitní práce. Celkově musím říct, že když jeden ví, co chce a projevuje snahu, dá se na všem dohodnout a nic není nereálné.
DH: Jak obecně vzpomínáš na studium u nás?
MP: Já byl jeden z těch studentů, kteří si moc nepotrpěli na domácí přípravu. Byl jsem ubytovaný na domově mládeže, kde ten čas na učení je vyhrazený a vychovatelé dohlížejí, aby se žáci připravovali, ale co si budeme povídat, když člověk nechce tak to nedělá. Takže my jsme si s kamarády (spolužáky) udělali své. Problém nastává v momentě, kdy student ztratí „brzdu“ a neuhlídá si, kdy by měl zabrat a opravdu se učení začít věnovat. Vyučování na škole jako takové je velice přínosné. Odborné předměty jako je např. kriminalistika, střelecká příprava, právo, zde vyučují lidé s bohatou praxí a reálnými zkušenostmi, takže není problém se spoustu věcí naučit v hodině. Navíc v odborných předmětech jsou mnohdy zajímavá témata a dá se o nich normálně diskutovat.
DH: Tak Marku a jdeme ke tvému zaměstnání. Mohl bys tedy prozradit, kde přesně se v Armádě ČR nacházíš a co je náplní tvojí práce? MP: Sloužím u jednoho z praporů 4. brigády rychlého nasazení. Jsem střelec. Neměl bych zacházet do úplných detailů.
DH: Rozumím. Je toto tvé pracovní zařazení to, kterého si chtěl dosáhnout?
MP: Ano.
DH: Pracuješ pouze v ČR nebo jsi byl i v zahraničí?
MP: Ano, už jsem byl půl roku v zahraničí.
DH: Co by si vzkázal svým následovníkům z oboru BPČ, pokud by chtěli následovat tvou cestu?
MP: Ať se do problematiky AČR zasvětí ještě před vstupem. Najdou se v tom, ujasní si, co přesně tam chtějí dělat a udělají si přehled o tom, co který útvar dělá. Vyhnou se tak případnému zklamání. Personalista bývá se vším rychle hotový, a pokud má člověk ambice dostat se k bojovému útvaru, výsadkářům, průzkumákům a netuší, které vojenské útvary toto nabízí, může se stát, že ho na personálním pošlou na místo, které se jeho představě ani nepodobá. V horším případě naopak, protože líp se dá dostat např. z praporu logistiky na bojovku. Armáda je už taková. Tím chci říct, že pokud jsem přiřazen k útvaru logistiky, snáze se z něj dostanu k bojovému útvaru, ale obráceně je to mnohem horší.
DH: Děkuji moc za rozhovor Marku, přeji ti ve tvé práci jen samé úspěchy a určitě dej o sobě vědět, jak se ti daří.
MP: Také moc děkuji a ať se daří.
